Vše probíhá ve stejné atmosféře jako vždy. Je spousta legrace. Všichni se nesmírně bavíme hrou na život na zemi. Přitom, jen tak mimochodem, se připravujeme na různé alternativy, které mohou nastat. Ve všem našem konání cítím i přítomnost našich Starších, kteří, ač se zpravidla nezapojují do „nácviku – her“, se také nesmírně baví.
Zatím se nám všem – při iniciaci spojení se se svým skřítkem, jak jim říkáme, zpravidla stávalo, že na poslední chvíli se na naše místo vtlačili naši oponenti v lásce a dobru. Zde je vidím jakoby zastřené šedivým závojem. Všechno probíhá podle rituálu iniciace – nácvik samotného rituálu, následná prezentace opět nalezených a spojených bytostí a následná oslava, kterou také mohutně při každé příležitosti nacvičujeme.
Přichází den, kdy se má vše uskutečnit. Prostředek, který nás má dopravit na místo konání, je multiúčelový. Přizpůsobí se jakémukoliv prostředí – vzduchu, souši, vodě i mezihvězdnému prostoru. Je to energie, která mění tvar a vlastnosti podle prostředí, ve kterém pracuje. Plně inteligentní samostatná vysoce vyvinutá myšlenková forma dopravního prostředku.
Blížíme se k cíli. Už dávno bychom měli jet po pevné zemi, ale v místech, kde je jindy naprosto sucho, je nyní voda. Aby to bylo zajímavější a obtížnější, je jí tak na 5 centimetrů. Takže jen po ní kloužeme, jako vznášedlo. Už víme, že máme naslouchat a následovat pocity svých nejmenších – dětí, téměř batolat. Jedno sestoupilo do vody a pohybuje se dále po svých. Brouzdáme se vodou až na místo. Voda za námi, jakoby stoupala.
Vstupujeme do komplexu budov. Něco jako obrovský komplex vzdělávání a zábavy. Vystupujeme po širokém schodišti. Už jsme v předsálí. Množstvím lidí a bytostí se k nám prodírá můj skřítek. Má slavnostní oblečení skřítků, špičatou čepici v ruce a je rozezlen. Nechci druhým kazit zábavu případnou špatnou zprávou a jdu mu naproti. Zpovzdálí mě sleduje mně velmi podobná postava, stejně oblečená, překrytá šedou barvou. Můj milovaný elementálek se na ní obrací – docela vztekle – se slovy: Tak se ti to podařilo. Zase ti to vyšlo. Nejraději by si vzteky rozdupal čepičku.
Je mi ho upřímně líto. Stejně jako já se na tento okamžik připravoval a těšil.
Cítím na sobě něčí zrak. Pociťuji příval velmi příjemné hřejivé energie. Dívám se kolem sebe a hledám zdroj. Vidím ho. Je oblečen podobně jako můj rozezlený skřítek. Jen vyzařování je jiné. Běžný elementálek, se kterými jsme pracovali doteď, měl stejně růžové tvářičky jako my a stejně tak působil – zářil. Tento elementál má nádhernou zářivě modrozelenou barvu. Modrá převažuje – jakoby azurová přecházela v modrou. Působí dojmem života – pohybuje se – kmitá – vibruje. Je na ní vidět, že se každým okamžikem mění – vyvíjí. Zprvu mi tato bytost připadá starší, ale při hlubším pohledu se jeví jako moudřejší, zralejší.
S úsměvem se ke mně blíží. Vím, že ke mně patří. Ptám se sama sebe: Kdo to jenom je? Vypadá jako elementálek, ale není to ten samý, je změněný, vyzařuje – působí – jinak.
Tak jsem poznala a uvědomila si svého nového elementála z vyšších rovin existence – elohima.
Tak jako my, i elementálové se vyvíjejí. Stoupají na žebříčku duchovní hierarchie. Stoupají jim vibrace a tím i oprávnění pracovat se stále vyššími a mnohostranněji použitelnými energiemi. Fakt toho umí hodně, protože když jsem si tohle uvědomila, začal jiskřit. Vtipálek jeden. A podle toho jsem ho poznala. Reagoval na mé myšlenky přesně tak, jak jsem očekávala, že bude. Radostně, zářivě, jiskrně a s humorem. S obrovským nadhledem. Ví. Elohimové i elementálové vědí. My – lidé – musíme postupně dospět. Oni vědí kudy, kam a jak. Oni znají způsob dosažení a cíl cesty. My ho svobodným rozhodnutím – volbou dosahujeme.
A co se stalo s mým dosavadním spolupracovníkem a přítelem z elementální říše? Tak jako já i on, máme mnoho alternativních Já. Prostě se připojil k mému Já, které mi doslova šlapalo na paty – pronásledovalo mně – na každém mém kroku, učilo se ode mě a velmi se snažilo mně překonat a přeskočit v duchovním vzestupu. Přetáhnout mi mou pomoc z elementální říše a to způsobem tak, že ukrást, uzmout. Velmi jsem mu to usnadnila, když se mi podařilo navázat kontakt se svým elohimem. Teď si budou užívat života spolu. Vím to, i když jemu se to tak nejeví. Nic v přírodě se neopakuje naprosto totožně. Skutečně: Dvakrát do stejné vody nevstoupíš. Naše alternativní Já nejsou úplně totožná s Námi tady a teď. Prožívala podobné zkušenosti jako my, ale ne stejně a nevnímala – nezpracovávala je stejně. Elementálek to ví, ale stejně se mu bude po mně stýskat a mně po něm také.
Vím, že se ke mně a k mému Elohimovi, dříve nebo později oba přidají – splynou s námi. Nesmírně se na tento okamžik těším, protože už to bude velmi brzo. Ještě si prostě potřebuji v alternativní realitě něco vyzkoušet. Pak, při další meditaci na akturiánský koridor, s námi oba splynou a naše společná moudrost nás posune k další úrovni vzestupu.
Ještě na závěr chci připomenout: pokud se nám cokoliv, co prožíváme ve „spánku“ podaří zapamatovat, je to proto, že je to pro naši další cestu velmi důležité. Všechna zasvěcení z této „snové“ úrovně jsou platná i pro úroveň bdění. Proto se již velmi těším, jak se projeví v mé skutečnosti tady a teď. Tyto dvě úrovně jsem se naučila chápat jako naprosto rovnocenné. A pokud výše uvedené „postihlo“ mně, jistě již postihlo nebo velice brzo dostihne i všechny ostatní na cestě vzestupu.
Jak už jsem mnohokrát říkala: čeká nás úžasná jízda. A, vážení, už dávno začala.