S Křížem krážem aneb cesta tam a zpět

Po právu se říká, že pod svícnem bývá obyčejně tma. A naše cesta vede tmou ke světlu. Ne každý snese jas a oslnění tohoto světla, a tak mu snazší připadne pro život tma, neboť rodíme se ze tmy do tmy. A tak je úplně přirozené považovat tmu za světlo a světlo za tmu. Dostáváme se tímto k problému, co jest tma a co jest světlo? Co jest tento šerosvit, v němž den co den se rodíme a umíráme? Vždyť tolik odstínů má šeď. Hermetická moudrost k nám promlouvá přes staletí a říká: Chceš-li poznat, co jest a co se stane, musíš znáti, co se stalo. Neb nic nevzniká z ničeho. A vše má svůj původ a plán. Neb otec každé věci jest myšlenka, matkou slovo a synem čin. Tak i chci-li poznat syna, musím znáti rodiče. Dobře toto vyjádřil čínský mudrc Lao-c': "Existuje počátek světa; lze jej nazvat matkou veškerenstva. Kdo zná matku, pozná podle ní i děti. Kdo zná děti, přidržuje se podle nich i matky. Kdo se uzavírá vnějšku a zamyká brány (svých smyslů) zůstává do konce života bez pohromy. Kdo se otevírá vnějšku a pachtí se za svými záležitostmi, zůstává do konce života bez pomoci. Vnímat nepatrné znamená být osvícený, chránit v sobě slabé, znamená to být silný. Používejte jeho světla, obnovujte jeho osvícenost, a neuveďte se do zkázy. Tomu se říká sledovat věčnost."

Tedy chceme-li poznat, co jest symbol kříže, musíme se vydat do minulosti a pátrat po souvislostech a poznání, které nám zanechali moudří předkové. Jak později pochopíme, jest prakticky nemožné zjistiti, kdy vznikl. Kříž jako symbol byl používán už od počátku světa - a tedy názor, že jest to výtvor Křesťanství je velmi mylný. Již 5000 let před naším letopočtem v Říši středu za vlády bájných čínských pracísařů, jako jest třeba Fu-si (Bájný Fu-si jest pokládán za objevitele I-Tingu), byl tento symbol dobře znám. Dříve než taoisté vytvořili symbol monády jin-jang, používal se jako symbol universa se dvěma (rotujícími, vířícími) složkami právě znak kříže (svastiky). A nebyla to jen Čína, ale i v Tibetu a Indii byl tento symbol dobře znám, kde poté dostal tvar svastiky jakožto slunečního symbolu, jenž má dodnes Dalajláma na své standartě. Vraťme se ale z Východu na Západ. I zde na západě je symbol kříže tak starý jako samo lidstvo. Někteří vidí jeho vznik a zrod civilizace jako takové v zaniklých prakulturách a světadílech - jako je třeba Mu, Lemurie a v poslední řadě Atlantida. Nyní jsme pochopili, že symbol kříže není něco, co lze označit za vlastnictví určitého společenství, ať už jsou to první křesťané, nebo australští domorodci se svými skalními kresbami. Je to něco, co jest společného všem synům a dcerám Adamovým. Kde vzali první křesťané tento symbol? U hebrejců. A hebrejci od egypťanů a z Babylonu, kde, jak je známo, byli v zajetí, a zde se poprvé tvořila první hebrejská abeceda.

Nyní celý problém ještě přiostříme tím, že do něj vložíme Samekh. Mohlo by se zdát, že nemá s touto oblastí co do činění - ale opak je pravdou. K této pravdě nás přivádí Osvald Wirth jeden z největších znalců tarotové symboliky. Když se zmiňuje o tom, že dříve, než byl používán symbol hebrejské abecedy samekhu (stočeného hada), byl nahrazován symbolem kříže s třemi příčkami. Jak jsme se již dozvěděli, tvar a písmo hebrejské abecedy byl utvořen v babylonském zajetí židů, kde se celá abeceda zformovala. Velmi zajímavý je i poznatek, že písmeno samekh není původem židovské. Ale bylo v době zajetí do abecedy přidáno. Přiblížíme si nyní toto písmeno zasvěceným výkladem Pierra de Lasenica: Samekh, hieroglyf šípu nebo zbraně, ale na rozdíl od Zajin, jenž má význam analogický, šíp nebo zbraň tvoří zde pohyb kruhový. Tak přivádí toto písmeno k představě neproniknutelné hranice v přeneseném smyslu osudu a fatality, jež působí přímo na lidskou vůli a na lidské konání. Tato síla omezená určitou drahou, stává se hmotou, podmiňující čas a prostor. Jest tedy čas, prostor a hmota transformací uvězněné síly - z vyššího hlediska - fikcí, ve které krouží všechna osudovost a všechen determinismus dobra a zla, a která zplodila všechny podmínky a existenční možnosti pomyslné říše stejně pomyslného Satana.

Neboť moudří rabíni dobře věděli, že v tomto hmotném světě se Božská pravda (duch) zahaluje do tvaru a věcí a jest oku neviditelná. Narozdíl od tvarů věcí, které jsou viditelné. Za pomyslného tvůrce a vládce označili Samekh-Zlo, Šalbu, Hada, Satana, které jakožto Samekh - zlo, převzali od Asyřanů a zařadili do své věrouky. A vyhnuli se tedy tomu, že se nestali otci této myšlenky. A potažmo hříchu proti Jedinému.

Samekh- Zlo, ve tvaru kříže s třemi příčkami do tvaru trojúhelníku, se nám ztrácí v zemi Babylonské. Z čeho se tedy skládá toto pomyslné zlo (které jest jen nevědomost)? Je-li tedy Samekh označením onoho zla, jež ztvárňuje had zakouslý do svého ocasu a tvořící kruh fatality a oběhu. Je tedy tímto zlem vše, co vzniká v čase. A vzpomeneme-li si na slova mistra Lasenica, že živly jsou principem času, dostáváme se blíže oné záhadě. Neb symbolizuje nám kříž, čtyři živly jejichž následkem je právě čas. Je tedy symbol kříže jen symbolem čtyř živlů? Ne - je také symbolem toho, z čeho tyto živly povstaly, to co není vidět a jest přítomno ve všem. Neb třírozměrný prostor se dá krájet jen dvojrozměrným. A dvojrozměrný jednorozměrným. Tedy jest symbol kříže symbolem Zla, čtyř živlů, jenž je nutno překonati pátým. Toto jest cesta magie, cesta zaklínání čtyř. Jest nutno nejdříve zvládnouti čtyři živly a poté pátý, z něhož samy povstaly.

Proto zde na zemi, kde jsou živly principem času, musí každý, kdo chce ovládati, ovládat nejdříve tyto čtyři živly (Kříž) tedy Samekh - Zlo, onoho biblického hada z ráje. Poté už nás nepřekvapí, že právě kříž s třemi příčkami ve tvaru trojúhelníku je symbolickým vyjádřením ohně, blesku Michaelova, onoho agens, kosmického fluidického hada, tedy Samekhu, jehož vládcem je právě Michael a Samael, král sopek a Anael, kníže astrálního světla. Samael je ten, z kterého křesťané udělali notoricky známého ďábla, onoho "černého Petra," na kterého se vše svádělo a svádí. Ten, který jest iluzí a stínem, Majou ve svitu božské pravdy, a v mozcích šílenců realitou.

Není divu, že na patnácté tarotové kartě s výstižným názvem Ďábel najdeme i písmeno Samekh. Zde je jak píše Lasenic Světlo nahraženo krychlí - symbolem hmoty a pro ty, kteří znají její podstatu, dovedou i v této hmotně ztracené Světlo nalézti. Proto byl nazván Ďábel Světlonošem, Luciferem.

Jako symbol dobra Kříž může použít jen ten, který je zasvěcencem a mistrem čtyř živlů. A ne někdo kdo si na něj jen hraje. Potom nás nepřekvapí, že pod jménem kříže a s ním jest a bylo v našich dějinách prolito tolik krve, jenž koluje v kruhu (symbol Samekhu) a jest potravou a životem oné Bestie jejíž jménem je ., jež slepí rádoby "křesťané" opět evokovali a zhmotnili z propasti věků, když bylo ve jménu kříže napácháno toliko smilstva, ukrutnosti a krveprolití, ať již Španěly na domorodcích Ameriky, neb v oblasti rovníkové Afriky.

Chtěla-li tedy církev ovládati svět (a ovládala), musela být ve spojení s oním pánem tvarů - z čehož byla mnohokráte obviněna - že obcuje s ďáblem. Neboli, že pracuje ďábelskými metodami po vzoru své Inkvizice. Poté nás už nepřekvapí, že na páté tarotové kartě s názvem Papež sedí Hlava církve a třímá v jedné ruce žezlo, které jest opatřeno křížem s třemi příčkami ve tvaru trojúhelníku. Je-li tento symbol pro mnohé nečitelný, snad v jiné verzi této hole (berly) s ukončením, které je stočeno do spirály, také hojně užívané najde každý toho svého Hada pokušitele, který má být odznakem toho, kdo ho ovládá, ale dávno už jím není.

Není-li tvůj bůh Bohem, sloužíš tedy jen ďáblu. On jest všechen zmatek; jest hltajícím ohněm. Nečel nikterak jeho blesku, neboť zlo jest pouhý stín ve kterém spí živý Bůh. Staň se nezranitelným!
 

Nechť tedy symbol kříže stane opět po právu v ruce, která si je vědoma světla v něm ukrytého, a je s ním spojena. Jen tehdy dostane se tomuto pro někoho obyčejného a všedního symbolu síly, jež vládne tj. odhání a ničí přeludy a šalby tohoto světa.