Emoční tělo – 1. část

Autor: Ukázka z knihy <@>, Téma: Duchovno, Vydáno dne: 05. 06. 2010

emotion2

Podstatná část mentální činnosti většiny lidí probíhá nedobrovolně, automaticky a opakuje se stále dokola. Jsou tu pouze jakési bezúčelné mentální statické výboje. Upřímně řečeno, nemyslíte vy, myšlení se odehrává ve vás. Tvrzení „já myslím“ v sobě zahrnuje vlastní vůle a volbu. Naznačuje, že máte věc pod kontrolou a že se jí zabýváte dobrovolně. U většiny lidí tomu tak však není. „Já myslím“ je stejně scestné tvrzení jako „já trávím“ nebo „já cirkuluji krev.“ Trávení i cirkulace probíhají samovolně, a stejně tak i myšlení.

Hlas ve vaší hlavě si žije svým vlastním životem. Většina lidí je svému hlasu vydána na milost, jejich myšlenky je ovládají – jsou ovládáni svou myslí. A protože je mysl podmíněna minulostí, jsou nuceni znovu a znovu minulost opakovat. Na Východě se pro tento zákon používá slovo karma. Pokud se se svou myslí ztotožňujete, tak si to samozřejmě vůbec neuvědomujete. Pokud jste si to už uvědomili, mysl vás už nikdy nebude zcela ovládat, protože k tomu je potřeba, abyste si ji pletli se svou identitou, s tím, kdo jste.
 



Lidstvo se za posledních několik tisíc let stalo myslí přímo posedlé, takže lidé už vůbec nerozlišují mezi ovládající entitou a „svým já“. A právě díky naprostému ztotožnění s myslí vzniklo falešné já – ego. Síla ega závisí na tom, do jaké míry se vy - vaše vědomí – ztotožňuje s myslí a myšlenkami. Myšlení je přitom jen nepatrnou částí komplexnosti vědomí, nepatrnou částí vaší celistvosti.

Míra ztotožnění s myslí je u každého člověka jiná. Někteří lidé si od ní občas rádi odpočinou, třeba jen na chvíli, a klid a radost a živost, jež v takových chvílích zažívají, činí jejich život smysluplným. Nebo mohou zažívat chvíle plné tvořivosti, lásky a sounáležitosti. Někteří jsou však v pasti ega chyceni trvale. Cítí se odcizení – sami sobě, ostatním, vlastně celému světu. Když se na ně pozorně zadíváte, uvidíte, že mají tvář ztuhlou napětím nebo dokonce zamračený výraz a nepřítomně zírají před sebe. Většinu jejich pozornosti pohlcuje myšlení, takže se na vás ani pozorně nedívají, ani vás pozorně neposlouchají. Nejsou přítomní v dané situaci, jejich pozornost buď neustále odbíhá do budoucnosti, nebo do minulosti. Ty však existují pouze v jejich mysli, ve formě myšlenek. Nebo se s vámi pokusí navázat kontakt pomocí nějaké role, v tom případě také nejsou sami sebou. Většina lidí neví, kdo jsou, a někteří o tom nemají ani ponětí. Odcizili se sami sobě do té míry, že téměř každý považuje jejich chování za přetvářku, kromě těch, co jsou na tom stejně jako oni – těch, co vůbec netuší, kdo jsou.

Být odcizený sám sobě znamená, že se v žádné situaci, na žádném místě, s žádným člověkem, dokonce ani se sebou necítíte dobře. Stále něco „hledáte“, ale nemůžete to najít.

 

JAK VZNIKAJÍ EMOCE

Kromě myšlení existuje ještě jedna dimenze ega: emoce. Ty jsou s myšlenkami úzce spojené. Není to ale tak, že by všechny myšlenky a emoce byly podníceny egem. Změní se v egoické až tehdy, když se s nimi ztotožníte a ony vás ovládnou, jinými slovy když se stanou vaším „já“.

Vaše tělo, stejně jako tělo každé životní formy, má svou vlastní inteligenci. Tato inteligence reaguje na to, co říká vaše mysl, reaguje na vaše myšlenky. Inteligence těla je ve spojení s univerzální inteligencí, je její neoddělitelnou součástí a je jednou z jejích nesčetných manifestací. Díky ní drží atomy a molekuly každého organismu pohromadě. Je to řídící postup všech orgánů v těle - přeměny kyslíku a potravy na energii, tepu srdce a krevního oběhu, imunitního systému, jež chrání tělo před vetřelci, převodu vjemů do nervových impulzů a jejich přenosu do mozku, kde jsou dekódovány a přetvořeny do srozumitelných vnitřních obrazů vnější reality. Všechny tyto funkce a mnoho dalších je dokonale řízeno vnitřní inteligencí těla. Své tělo neřídíte vy, ale jeho vlastní inteligence, jež je také zodpovědná za jeho reakce na okolí.

To platí pro všechny životní formy. Všechny mají stejnou inteligenci, s jejíž pomocí se vyvinuly rostliny a z nich později květiny – květiny, které ráno rozvíjejí své okvětní plátky vstříc slunečním paprskům a večer je zase zavírají. Vše obsahuje stejnou inteligenci, což se projevuje jako Gaia, komplexní organismus planety Země.

Tato inteligence umožňuje instinktivní reakce organismu na nebezpečí a u zvířat vyvolává reakce podobné lidským emocím: strach, zlobu, radost nebo slast. Instinktivní reakce lze považovat za primitivní předchůdce emocí. Lidé dodnes v některých situacích reagují instinktivně, stejně jako zvířata. Tváří v tvář nebezpečí, když se dostanete do ohrožení života, vám začne rychleji bít srdce, svaly se napnou a dýchání zrychlí – tělo se připraví na „boj nebo útěk.“ Prvotní strach. Zahnaní do kouta objevíte v sobě takovou sílu, jako jste nikdy předtím nezažili. Prvotní hněv. Tyto instinktivní reakce, které můžete velmi snadno zaměnit za emoce, jimi v pravém slova smyslu nejsou. Základní rozdíl mezi instinktivní reakcí a emocí je ten, že instinktivní reakce je okamžitá reakce na vnější situaci, kdežto emoce je reakcí těla na myšlenku.

Emoce někdy také může být nepřímou reakcí na aktuální situaci nebo událost, vždy je však reakcí na mentální interpretaci dané události, na její mentální obraz vytvořený myslí, ovlivněný mentálními koncepty dobra a zla, oblíbeného a neoblíbeného, „já“ a „moje“. Když vám například někdo řekne, že někomu cizímu ukradli auto, pravděpodobně to ve vás nevzbudí žádné emoce. Když se ale dozvíte, že ukradli vaše auto, nejspíš vás to naštve a rozčílí. Je až neuvěřitelné, kolik emocí dokáže vzbudit mentální pojem „mé“.

I když je lidské tělo velmi inteligentní, nedokáže rozlišit mezi myšlenkou a mezi skutečnou, aktuální situací. Reaguje na každou myšlenku, jako by to byla realita. Neví, že je to jen myšlenka. Tělo si ustrašenou myšlenku plnou obav vyloží jako „jsem v nebezpečí“ a adekvátně na ni zareaguje, přestože budete zrovna ležet ve vyhřáté, pohodlné posteli. Srdce se vám rozbuší, svaly napnou a dýchání se výrazně zrychlí. Během takové reakce se v těle vybudí velké množství energie, která nemá šanci se smysluplně vybít, protože vnímané nebezpečí je jen iluze. Část této energie dokonce vyvolá v mysli další úzkostné myšlenky. Zbytek naruší harmonické funkce těla a stane se pro tělo jedem.


EMOCE A EGO

Ego není jen nerozpoznaná mysl, hlas ve vaší hlavě, který předstírá, že je vámi, ale také nerozpoznané emoce – reakce těla na to, co hlas v hlavě říká...

Hlas ve vaší hlavě vám vypráví příběh, kterému zcela uvěříte a na nějž reagujete. Vaší reakcí jsou různé emoce. Ty dodávají sílu myšlenkám, jež vyvolávají další a další emoce. Vzniká tak začarovaný kruh nekontrolovaných myšlenek a emocí – emotivní myšlení a vytváření příběhů.

Emoční složka je u každého člověka jinak velká. Myšlenky probouzející silné emoce mohou někdy přijít tak rychle, že je mysl stěží stihne „vyslovit“ a tělo už na ně reaguje. Tyto myšlenky jsou preverbální – jsou to nevyslovené, nevědomé domněnky. Mají svůj původ v osobní minulosti každého člověka, převážně v raném dětství. Lidé, jejichž první vztahy – s rodiči nebo sourozenci – nebyly podporující a naplněné důvěrou, mohou mít jako nevědomou domněnku zafixované „lidem se nedá věřit“. Časté jsou také následující domněnky: „Nikdo mě nemá rád, nikdo mě neuznává. Život je boj. Nikdy nebudu mít dost peněz. Život se s člověkem nemazlí. Nezasloužím si víc. Nezasloužím si lásku.“ Podvědomé soudy vyvolávají v těle emoce, které zase podněcují další myšlenky a/nebo okamžitou reakci. Tím vytvářejí vaši osobní realitu.

Hlas ega neustále narušuje přirozené fungování těla – jeho zdraví. Téměř každý člověk žije pod neustálým tlakem, ne proto, že by byl ohrožován vnějšími faktory, ale kvůli své mysli. Tělo podléhá egu a všem jeho nefunkčním myšlenkovým vzorcům. Proud negativních emocí proto vždy provází nepřetržitý proud nutkavých myšlenek.

Co to je negativní emoce? Emoce, jež otravuje tělo a narušuje jeho rovnováhu. Strach, úzkost, hněv, zášť, smutek, nenávist, žárlivost nebo závist – všechny tyto emoce narušují přirozený tok energie v těle, mají nepříznivý vliv na srdce, imunitní systém, trávení, tvorbu hormonů a mnoho dalších tělesných funkcí. Dokonce i klasické medicína, přestože ví jen velmi málo o tom, jak funguje ego, přiznává, že existuje úzká souvislost mezi negativními emocemi a somatickými nemocemi. Škodlivými emocemi můžete nakazit i lidi kolem sebe a nepřímo – řetězovou reakcí – i mnoho dalších. Souhrnným názvem všech negativních emocí je nešťastnost.

Mají pozitivní emoce na lidský organismus naopak blahodárné účinky? Posilují imunitní systém, léčí a osvěžují tělo? Ano, ale musíme rozlišovat mezi pozitivními emocemi vytvářenými egem a pozitivními pocity, jež pocházejí z hloubky přirozeného spojení s Bytím.

Pozitivní emoce vytvářené egem s sebou nesou i svůj opak, v nějž se nakonec vždy změní. Dám vám několik příkladů: to, co ego nazývá láskou, je snaha přivlastnit si toho druhého, závislost a lpění, jež se mohou během vteřiny změnit v nenávist. Očekávání, spojené s budoucí událostí, což je jen důsledkem toho, že ego přeceňuje budoucnost, se pak velmi snadno změní ve svůj opak – zklamání, když proběhlá událost nesplní vaše naděje. Jeden den můžete být šťastní díky chvále a uznání, druhý den zase deprimovaní, protože si vás někdo dovolí kritizovat nebo ignorovat. Radost z divokého večírku se druhý den změní v kocovinu. Dobré neexistuje bez špatného, po vrcholu vždy následuje pád

Emoce vytvářené egem vznikají následkem ztotožnění s vnějšími faktory, jež jsou samozřejmě nestálé a každou chvíli se mohou změnit. Hluboké city nejsou ve skutečnosti emocemi, ale stavem bytí. Emoce existují jen ve světě protikladů. Stav bytí nemá žádné protiklady, ale může zůstat skrytý, zastřený emocemi.

(pokračování)


Ukázka z knihy Eckharta Tolleho: Nová země

Vydalo nakladatelství PRAGMA