Ano, a ještě také něco co snad ani přesnou definici nemá. Ovšem dospěla jsem k názoru, že každý se dívá na zlo jinak a z jiného úhlu. Jak totiž vysvětlíme, že většinu zla si lidé činí sami? Každý má míry nastavené v jiném množství. Závisí to i na kultuře a době. Co nám připadá zlé, to jindy, jiným připadalo dobré a naopak. Zlo je tudíž naprosto relativní pojem, o kterém by se dalo diskutovat snad až do konce světa.
Je zvláštní, že není tolik druhů dobra, jako zla. Morální zlo, fyzické zlo, zlo které nás spoutává, zlo které si způsobujeme sami a mnoho dalších. Proč existuje tolik druhů toho špatného? Řekla bych, že je to na jednu stranu pochopitelné, jelikož lidé řeší více to, co je trápí, než to, co jim přináší pocit štěstí a spokojenosti.
Kde se to zlo vlastně bere? Další těžká otázka, na kterou odpověď většinou bývá trochu sobecká. Svádíme to na ostatní, na náhody, na dny, kdy prostě máme smůlu, nebo třeba na Boha, který zrovna nehodlá uspořádat svět podle našich představ. Ale ruku na srdce, copak si za některé zlo přeci jen nemůžeme sami?
Se zlem je hluboce spojené svědomí. Učiníme něco špatného a leč je to jen třeba malá lež či hádka, ozve se v nás něco, co nám přináší nepříjemný pocit viny. Co ale s lidmi, kteří svědomí záměrně potlačují, či ho vůbec nevnímají? To je problém, který zde byl, je a bude. Ovšem někteří lidé nečinní zlo jen kvůli tomu, že svědomí nemají. Mají místo toho takzvané „hnací motory“ jako například peníze, moc, žárlivost – to vše a mnohé další jsou věci, kvůli kterým bylo zlo spácháno tolikrát, že by se to snad ani nedalo spočítat a zemřelo kvůli nim tolik lidí, že by zaplnilo několik kontinentů.
Jak zlu zabránit? Jak to, že zlo i přesto, že všichni vědí, že škodí a že jen ubližuje, přežívá nadále? Každý z nás si tyto otázky již jistě nejednou položil. Myslím, že si to někteří neuvědomují, ale to, že zlo přebývá, je hlavní zásluha nás - lidí. Nikdo nedokáže zlo ze svého života odstranit, ať chce jak chce. Vždycky se najde někdo, kdo zlo napáchá. Vemte si takovou válku. Několik stran proti sobě, každá touží po dobru a přitom páchají zlo. A nakonec skončí spokojená jen ta strana, která za sebou zanechala zla nejvíce.
Po přemýšlení nad pojmem „ZLO“ jsem došla k názoru, že zlo nelze vymýtit, alespoň na to ještě nejsme připraveni, a že i když si někdo myslí, že je dobrý člověk a nikomu nikdy neublížil, žije v krutém omylu, jelikož to je téměř nemožné.