Lamí joga - 3. pokračování

Autor: Převzato <@>, Téma: Duchovno, Vydáno dne: 18. 09. 2010

LamaFJZ

X. - běžný provoz

Zkusme si to všechno uvést do praxe a běžného života. V některých směrech buddhismu se rozděluje praxe na 3 možnosti:

 

- Formální praxe – sejde se skupina (sangha) stejně smýšlejících lidí a dělají stejnou věc. Všichni pracují nebo jedí, nebo meditují

- Poloformální praxe – najdeme si sami tichý koutek, kde některé praktiky provádíme. Nerušeni, mimo běžný svět.

- Neformální praxe – techniky jsou používány v běžném životě.
 



Ad neformální praxe:

Například běžná chůze.

- sledujeme, které svaly při chůzi potřebujeme a všechny ostatní uvolníme
- sledujeme dech a místo tepů srdce počítáme kroky (např. 3 nádech, 3 výdech)
- sledujeme s nádechem a výdechem stoupání a klesání energií
- zpíváme si vnitřně mantru rytmicky do kroku

atd… dále nepopisuji. Je toho opravdu hodně, co můžeme při chůzi dělat. Další příklad využití uvolnění (jako odpoutanosti).

Můžeme se cítit od těla i mysli odpoutáni. "Někdo" (vy) mluví a něco říká. Pokud se cítíme např. připoutáni při nějakém jednání, najděme si chvilku pro poloformální praxi, maskovanou například za napití ze skleničky nebo za nutnost jít na toaletu. Cokoliv nám funguje, použijme k vrácení se do stavu "uvolnění a odpoutání". Jakýkoliv "spouštěč". Ale pozor.

Není to útěk od "reality". Pozorností jsme stále i u toho, co se děje. Nebloudíme. Jste v tomto jediném, přítomném okamžiku.

Opakováním se to stane samozřejmostí.

 

XI. - soustředění a meditace

1. Všechno, co tu bylo o joze napsáno, vyžaduje zpočátku soustředění. Ať už jsme se uvolňovali, nebo dýchali, nebo mantrovali, tak jsme se nejdříve soustředili na to, co děláme.

2. Později se to stalo samovolnějším a tím, že jsme se dokázali uvolnit v této činnosti, se naše soustředění stalo spíše pozorností. Uvolněně vnímáme, co se děje.

3. Dalším způsobem soustředění je princip atmavičara – sebedotazování.

Nejde o to se na něco ptát, ale otočit svoji pozornost dovnitř. To je princip atmavičary. Proti proudu vyzařování životní energie. Do našeho středu.

4. Pokud se daří namířit "pozornost" dovnitř, je možné kromě "vnitřního" zároveň vnímat i "vnější". To je meditace v běžném životě.

Názorným příkladem může být třeba meditace s otevřenýma očima, při níž jsme pozorností otočeni dovnitř sebe, ale zároveň vnímáme i to, co se děje okolo (vnímání smyslů). Takovým způsobem meditace se samovolně rozšiřuje vědomí a vznikají vedlejší produkty, jako je jemná, nadsmyslová blaženost, "spojení" s univerzálním vědomím apod. To jsou přesně ty zážitky, které Vám "nedají spát".


XII. - uvedení uvolnění do provozu - jeden z možných modelů

To, co jsem napsal, je všechno teorie. Snadno si přečteme, co se všechno dá dělat, některé věci si v koutku v tichosti i provedeme, ale stále jsou tu vjemy okolního světa, které nám odeberou pozornost a jsme ... "jinde" . Ani zdaleka po prožití prvních "spojení","blažeností" a podobně ale není vyhráno. My už tušíme, kam jdeme … ale ještě tam nejsme celí a pořád.

Přicházejí pochybnosti, netrpělivost, potíže na všech frontách, mění se nám život, opouštíme staré partnery, zaměstnání atd. atd. To jsou průvodní znaky (ne vždy) vnitřních změn.

My už víme (nebo tušíme) kam jdeme a proto se snažíme. Třeba jemně, nenápadně, ale snažíme. Časem poznáváme to, co se ve Vás snaží. Poznáváme princip oddělenosti, sebestřednosti, sebeobrany. A jsme v kleštích. TO, co stále hledáme, se nám objevuje ve chvílích, kdy to nehledáme.

Ať se snažíme sebevíc, naší vůlí to nepřichází. Nastává období, kdy se střídá snažení a uvolnění ve formě odevzdání.

Zjišťujeme, že bez snažení to nejde, ale se snažením také ne.

Zjišťujeme, že žádná z technik co známe, nám nepomůže. Neexistuje technika, co by nám pomohla.

Jsme v koncích.

Nemůžeme dělat nic jiného než prosit Boha o pomoc. Síla přitažlivosti TOHO je tak velká, že se vzdáváme všeho. Už nechceme nic než aby Vás Bůh vzal k sobě (nikoliv smrt, ale úplné odevzdání). Odevzdáváte Bohu vše bezpodmínečně, včetně svého života a "nitra".

Je nám už jedno, jestli nás Bůh vyslyší nebo ne, přijímáme vše, jak je, protože vše jsme již odevzdali Bohu.

Není nic, co by zde bylo naším majetkem, naším utrpením, naší starostí ani naší radostí.

Nejsme.

Teprve na samém konci absolutního nebytí zazáří světlo naší skutečné podstaty.

A to je prosím konec seriálu Lamí joga...

 

Směr cesty podle Lamí jogy

Začínáme od konce... ..  takže čtěte odspodu:

 

• Oblast absolutně ničeho, parabrahman

oblast vzniku, oblast samotné životní síly , Bůh

Vnímání - Plnost prázdnoty, počátek pohybu, Láska, Svoboda, oblast Toho co Je, vnímání Jednoty – pokud to čtete odshora tak počátek vnímání, hranice postřehování,

Vědomí, bytí, blaženost – jemné záření vědomí, jemná bezpříčinná blaženost, prosté bytí

• Odevzdání – bezpředmětná meditace – zde končí oblast působnosti běžných smyslů, vůle, vyhraněné osobnosti

Pozornost

Soustředění

Energetické posílení, cvičení fyzické, pranajáma, práce s energií, počátky odtažení od těla a mysli

Uvolněnost

Počátek práce na sobě, motivace, morální zásady, otočení pozornosti směrem dovnitř

ztotožnění s myslí,
ztotožnění s tělem
 

(pokračování) 

- Lama -

Převzato z http://www.ulamy.ic.cz/