Něco o duchovním partnerství aneb je skutečně nutné čekat na svého duchovního partnera?

Autor: Lubomír Stejskal <lub.stejskal@centrum.cz>, Téma: Duchovno, Vydáno dne: 14. 11. 2010

Mnozí z nás už jsme slyšeli spojení "druhé já" nebo "spřízněná duše", a většinou o něm uvažujeme v romatnickém smyslu - jako o dokonalém partnerovi, patrně na celý život. Ale musíme si pamatovat, že to může být zrovna tak dítě jako dospělý.


Lidé stále hledají své druhé já, jenže ono může být na druhém konci světa. A možná je to ten člověk, kterému jste poslali na pomoc pár korun, nebo tamhleten muž na invalidním vozíku a třeba i dítě s Downovým syndromem, které jste zrovna potkali na ulici.

 Každý může být vaše spřízněná duše. Musíme se naučit, že si můžeme někoho nanejvýš vážit a milovat ho tak, že bychom za něj položili život, ale to ještě nutně neznamená, že je to naše spřízněná duše. Je to smutné, když vidím mladé nebo už ne nejmladší lidi, jak říkají, že se nevdají nebo neožení, "dokud nenajdou svoji spřízněnou duši ". Už ve chvíli, kdy to vysloví, jakoby přestali hledat někoho, kdo možná nebude jejich spřízněná duše, ale s kým by přesto mohli být velmi šťastni. Nemusíte toho člověka hledat, protože jestli vaše spřízněná duše má vstoupit do vašeho života, pak do něj vstoupí a je jedno, jestli na krátko nebo na delší dobu..

 

Lorna Byrne, Andělé v mých vlasech

Více: http://novazeme2010.ning.com/forum/topics/neco-o-duchovnim-partnerstvi

Připravil: Sanny pro http://novazeme2010.ning.com/