Vědění

Autor: Převzato <@>, Téma: Duchovno, Zdroj: www.kabala-cesky.com, Vydáno dne: 29. 07. 2011

Jakýsi zlý člověk jednou řekl jisté dámě, která je velice vzdělaná a chytrá, že pokud udělá určitou věc, ruka jí zchromne. I když tato žena studovala psychologii a ví například o „namířené kosti“, což je druh kletby který používají australští aboriginálci, jakožto i o jiných podobných klatbách, ruka jí skutečně zchromla asi na dva týdny.


Nakonec byla vyléčena když jí bylo řečeno, že dostane dopis o třinácti stránkách, který si má přečíst. Až dočte poslední slova dopisu, ochrnutá ruka nabude opět citu. To se skutečně stalo. Kouzelná kletba, která na ni byla seslána, mohla fungovat proto, že dáma člověku, který ji seslal uvěřila a v té rozhodující chvíli tudíž ztratila veškerou ochranu, které normálně všichni do jisté míry požíváme.

    Síla sugesce může být velice silná. Jak jsem se již zmínil, pokud v něco opravdu vážně a poctivě věříme, pokud máme mysl čistou a naše úmysly jsou dobré, tyto pozitivní vibrace z nás vyzařují a mohou tak ovlivnit jiné lidi a dodat jim důvěry. Třeba si potom od nás opravdu koupí i to příslovečné ojeté auto, i když tak daleko to nejspíš nedojde. Jsme bytostmi sestávajícími se ze dvou částí. Ta první, vědomá část, se soustřeďuje na tento hmotný svět, zatímco ta druhá, nevědomá, sahá až kamsi do nekonečna. Vědomá část je limitována tím, co dokáže vnímat našich pět smyslů, co s jejich pomocí dokáže odhalit, objevit a odhadnout tím, že se nějakého předmětu dotýká, vidí jej, očichá jej, ochutná, poslechne si. Pokud ovšem zde máme něco zcela bez zápachu, tiše se schovávající byť i jen za tím nejbližším rohem, téměř určitě se to nachází mimo dosah našich smyslů. Přesto to neznamená, že žádný z nás si toho nebude nijak vědom. Nevědomá část naší mysli dovede často proniknout tam, kam vědomá část nemá přístup. Případně může čerpat z vědomí jiných lidí, pochytávat různé vibrace, které ta věc za rohem vydává. Pokud se jedná o člověka, jakým by mohl být třeba najatý vrah, je snad i dosti pravděpodobné, že nás nějakým způsobem bude varovat. Buď na nás sešle nějaké neblahé tušení, nebo náhle uslyšíme v uších varovný hlas, případně i udělá něco drastičtějšího, jako například to nějak zařídí abychom zakopli a natáhli se, dříve než dojdeme k nebezpečnému místu. My ovšem máme na vybranou zda varovný hlas poslechneme nebo se vydáme do nebezpečí, či přímo do zkázy.

    Prostor kolem nás je prosycený různými vibracemi, z nichž pouze nepatrnou část jsme schopni vnímat vědomě, některými z našich smyslů. Vše kolem nás se nacházející má nějaké vědomosti, nějaké zkušenosti; to se týká i například kamenů, které leží na cestě, kromě rostlin, stromů, zvířat a pochopitelně, i lidí. Takový kámen na cestě by nám třeba mohl dokázat povědět něco o tom, kdo kolem něho naposledy prošel, kdo se na něj zadíval a s jakými myšlenkami, kdo do něho třeba i vztekle kopl, kdybychom jenom věděli, jak na to. Už od dětství jsem rád četl pohádky, v nichž vystupovali lidé, kteří dokázali rozumět řeči ptáků. Vždycky jsem věřil, že je to možné, nikdy jsem ale neměl dostatek příležitosti k tomu se s ptáky nějak blíže stýkat. Nyní, kdy bydlím na místě kde je veliké množství ptactva (máme zde jezírko a kolem něho divoké slepice, kachny, volavky, kormorány, ibise, různé druhy papoušků a všemožné jiné australské divoké ptactvo), a mohu si s nimi denně povídat, věřím tomu ještě více. Samozřejmě, že tomu co přesně říkají nerozumím — k tomu bych nejspíš musel být pasáčkem ovcí po celý život a nikdy se nevyskytovat v blízkosti počítačů, dopravních prostředků, či jiných civilizačních vymožeností. Řekl bych ale, že rozumím zhruba o čem si spolu povídají. Někdy, jak je tomu v případě Gerarda, což je „butcher bird“, australský druh kavky, vím, že zpívá prostě pro mne. Jeho repertoár se zdá být nevyčerpatelný — skoro nikdy se neopakuje.

    Teoreticky, toho všeho co je kolem nás a co má nějaké vědomosti, bychom měli být nějakým způsobem schopni dosáhnout. To se týká i esoterických vědomostí, které mají jiní lidé, nebo které se prostě nacházejí volně uprostřed přírody, čekající až na ně někdo dosáhne. Pomyšlení na to, že vědomosti by mohly být nějak schovávány, učiněné nepřístupnými většině lidí, jak se to v jistých kruzích traduje, mě zpočátku odpuzovalo. Bouřil se takto ve mně vrozený smysl pro demokracii, připadalo by mi to nespravedlivé pokud by tomu skutečně tak bylo a někteří lidé tyto vědomosti měli a jiným je odepírali. Postupně jsem ale přišel na to, že ve skutečnosti se tomu má poněkud jinak.

Voyen Koreis

Celý článek zde: http://www.kabala-cesky.com/kb_vedeni.html