5.kapitola
„Žádný člověk v podstatě nežije svůj skutečný život. Vybírá si takový životní styl, který se mu líbí, a hraje svou roli, většinou ne jednu.
Tak například ty teď hraješ roli studenta, snažíš se, stejně jako na přednášce, položit otázky, proniknout do podstaty mých odpovědí. Potom se přepneš do role psychoterapeuta, pokusíš se analyzovat má slova. Ale ve skutečnosti je to jen hra, nic víc. Protože ty sám víš moc dobře, o čem mluvím. Musíš jen nahlédnout hluboko do své duše.
Stejným způsobem se chová každý člověk. Každý jen něco hraje. Jednomu je blízká role doktora, jinému se líbí role drsného speciálního agenta a třetímu opraváře aut. Někdo si vybere roli alkoholika, někdo zloděje, někdo kariéristy a někdo člověka, který se urazil na život. Ale ať bude kýmkoli, ve skutečnosti je to jen jeho role. Tolik se do ní vžije, že si myslí, že je to ve skutečnosti jeho pravý život. Shakespeare měl pravdu – celý svět je jen divadlo.
Člověk, stejně jako každý herec, zůstává nespokojen se svojí rolí a sní o nové, ve které by měl mnohem důležitější úlohu. Ale ať dosáhne čehokoli, zdá se mu, že tu hlavní roli ve svém životě zatím ještě nesehrál.
Když hraje toho, koho si vymyslel, například chudého, nemocného, bohatého, zdravého, zámečníka nebo kosmonauta, je jedno koho – pořád sní o jiné roli. Snaží se působit jako prezident, oligarcha, statečný zachránce, bojovník za spravedlnost nebo někdo jiný... A po celou tu dobu pouze jen sní, utěšuje se těmito pohádkami. Nebylo by lepší přestat snít a zvolit si roli hodnou jména Člověk?“
„Máš na mysli světce, lámu nebo koho vlastně?“
„Ať už je to láma, svatý nebo prostě čestný, dobrý člověk, říkej tomu, jak chceš. Já tomu říkám jednoduše – role hodná jména Člověk. A stát se tím, kým máš být. Když budeš usínat, abys byl klidný, že je tvoje svědomí čisté. Když budeš umírat, aby ses nemusel stydět za své myšlenky a činy. A když pak předstoupíš před Boha, jak říkají křesťané před Boží Soud, abys měl co říct. Aby miska vah s dobrými skutky byla plná a ta se špatnými skutky prázdná. To je to, co znamená být Člověkem. A to nejen navenek, ale také, a to je nejdůležitější, uvnitř tebe. Udělej si pořádek ve své hlavě. Přestaň snít o špatných, hloupých a prázdných věcech. Mysli víc na Boha, mysli na duši. Pokud máš volný čas – využij ho k užitku duše, modli se, medituj, zabývej se duchovními záležitostmi. Protože život je příliš krátký. A je nám dán pro to, abychom dokázali Bohu, že jsme hodni jména Člověk...“
Sensei vyprávěl jednoduše a srozumitelně. Jeho slova byla naplněna takovou upřímností, takovým soucitem, silou a dobrotou, že se ve mně dokonce mimovolně ozval ‚lotosový květ‘ a rozléval příjemné teplo po těle. A na duši mi začalo být tak dobře, jako bych si strhla všechny nepoužité masky, a tím se odhalila moje skutečná Podstata. A z neznámého důvodu jsem právě v tomto svobodném stavu opravdu chápala to, o čem mluvil Sensei. Nevycházelo to ale ze slov, nýbrž z mé duše…
Ukázka z knihy
Sensei ze Šambaly. Kniha 2
Anastasia Novych
Překlad: Hana Prchlíková
ISBN: 978-80-904796-2-3
Počet stran: 192
Formát: 128x198
Rok vydání: 2011
V prodeji: od září 2011