8.kapitola
„A... copak existuje evangelium podle Ondřeje?“ podivil se Nikolaj Andrejevič. „Četl jsem Bibli. O Ondřeji jsem slyšel. Ale o Evangeliu podle něj... To si nevybavuju. Možná, že tahle kniha prostě jen nebyla zařazena do Bible? Vždyť kolik je tam evangelií – čtyři, pět?“
„Čtyři,“ odpověděl Sensei, na chvíli se odmlčel a pak dodal: „Podle Matouše, podle Marka, podle Lukáše a Jana. I když ty také byly napsány...,“ ale nedopověděl to a pokračoval: „V Bibli opravdu není evangelium podle Ondřeje. Do Bible nebyla zahrnuta všechna evangelia, ale jenom ta, která byla vybrána císařem Konstantinem a jeho pomocníky ke splnění těch úkolů, které si stanovili. Ostatní evangelia byla prostě zavržena, protože se v nich ani zdaleka nemluvilo o tom, co pro ně bylo potřebné a výhodné. A dokonce i ta, která vybrali, byla pořádně zredigována v souladu s okolnostmi nové doby a s upevněním křesťanství jako státního náboženství.
Od roku 364, kdy byl Nový zákon potvrzen, a před prvním vydáním Bible, byl text také několikrát redigován. Navíc také nepřesnosti v překladu sehrály svoji roli. Vždyť Bible byla napsána v hebrejštině, z nepatrné části také v aramejských jazycích, a Nový zákon pak v řečtině. Takže první tištěná kniha, vydaná v roce 1455, se už značně lišila od té, která byla redigována v roce 364. Dále pak úpravy, které byly následně zaneseny. Následkem toho máme to, co máme. Nicméně i tak se k lidem dostalo velmi mnoho cenného a potřebného,“ zdůraznil Sensei. „Když budeme zase mluvit o evangeliích, pak kromě těch, která byla kanonizována církví, existují desítky apokryfických evangelií.“
Ruslan svraštil obočí a vážně se zeptal:
„A co to je apo... apo... no, ta... kritika?“
„Apokryfy jsou díla, která církev nebo kněžstvo neuznává za posvátné knihy. Slovo ‚apokryf‘ pochází z řeckého ‚apokrytos‘, což znamená ‚tajný‘, ‚důvěrný‘. A původně se vztahoval k dílům jedné ze skupin křesťanů, kteří se označovali jako gnostikové a snažili se zachovat si své učení v tajnosti.“
„Ano, ano,“ kývnul Nikolaj Andrejevič. „Mimochodem, četl jsem, že v roce 1946 byla na jihu Egypta objevena celá knihovna s díly křesťanů gnostiků.“
„Přesně tak,“ potvrdil Sensei. „Právě tam mezi ostatními knihami našli takzvané evangelium podle Tomáše, Filipa, evangelium Pravdy, apokryf Jana. A ještě dříve byly na papyrech v Egyptě nalezeny úryvky z neznámých evangelií, přičemž byly napsány v různých verzích...“
„Ještě je problém v tom, že se apokryfy dělí na ‚dovolené‘ a takzvané ‚odvolané‘. ‚Odvolané‘ texty se samozřejmě snažili zničit. Mimochodem první oficiální seznam ‚odvolaných‘ knih byl sestaven ve Východořímské říši v 5. století našeho letopočtu. Samozřejmě, že se po takovém ‚vandalizmu‘ k potomkům dostaly jen názvy a citáty, které ve svých dílech uvedli křesťanští spisovatelé z 2.–4. století, kteří polemizovali s těmito knihami... Mimochodem, je to jako vždy,“ pokrčil rameny Sensei.
„Ano, je to smutné,“ pronesl Nikolaj Andrejevič. „To už je úděl lidského rodu. A proč ji museli ničit? Tak by knížka někde ležela a zůstala by ležet, dokud by nepřišel její čas. A pak by ji třeba potomci postavili před objektivní soud.“
„Víš, o co jde?“ začal vysvětlovat Sensei, „některé z těchto knížek měly opravdovou hodnotu, protože odrážely pravé Učení Ježíše v takové podobě, v jaké ji kázal. Proto nenechávaly lhostejnou žádnou lidskou duši, protože pravé Učení Ježíše dělalo lidi opravdově svobodné od všech obav tohoto světa. Začali chápat, že tělo je pomíjející a duše je nesmrtelná. Lidé přestali být rukojmími a otroky iluze materiálního světa. Chápali, že je nad nimi jen Bůh. Uvědomovali si, jak krátký je život a dočasné podmínky, do kterých je zahnáno jejich současné tělo. Věděli, že tento život, ať už bude dlouhý jakkoli, zůstane pouhým okamžikem, ve kterém přebývá jejich duše. Chápali, že každá pozemská moc, ať už politiků nebo náboženských struktur, je pouze vládou nad těly. Vládci se sklánějí před svým ‚bohem‘, kterému je dána moc na Zemi a nad její matérií, ale ne nad duší. Protože duše patří pouze pravému a jedinému Bohu. A první následovatelé Ježíše, kteří kázali Jeho Učení (nikoli náboženství, kterým se stalo později), už neměli strach z tohoto života. Začínali cítit a chápat, že Bůh je přímo vedle nich, nejbližší a nejdražší ze všech a On je věčný... Tato pravá lidská svoboda velice strašila moc bohatých. Proto začali sbírat a pečlivě přetvářet písemné prameny o Ježíšově Učení, které už v té době existovaly. Když si vybrali potřebné informace, na kterých pak vystavěli nové náboženství, zničili toho velmi mnoho. V tomto náboženství už získávali moc bohatí, jak se říká, shora dolů.
Proto mnohé písemné prameny, ve kterých se uváděla pravá Ježíšova slova, prostě nebyly zaneseny do sborníků ‚nové ideologie pro masy‘. Ale nehledě na všechna vědomá nedopatření, pletichy a egoistické ambice lidí, kteří byli v různé době u moci mezi náboženskými elitami, tyto písemné prameny existovaly a existují!
Ukázka z knihy
Sensei ze Šambaly. Kniha 2
Anastasia Novych
Překlad: Hana Prchlíková
ISBN: 978-80-904796-2-3
Počet stran: 192
Formát: 128x198
Rok vydání: 2011
V prodeji: od září 2011