Co dokáže strach a jak na něj vyzrát

Autor: Šaman <jozka.maca@seznam.cz>, Téma: Duchovno, Vydáno dne: 17. 01. 2012

Žijeme ve vězení, které jsme si sami postavili, které nám nedovolí žít svůj život. Nemyslím těď žít bez zábran, bez morálních zákonů, bez svědomí. Myslím jen žít podle svého naturela, podle toho, s čím jsme přišli na svět.


Rozvíjet své vlohy a né plnit přání rodičů. Kdo z vás to nezná, že rodiče vybírají svým dětem povolání. Já jsem… to a to (doktor, zámečník, švec) a ty budeš dělat to samé. Řemeslo se dědí z otce na syna, znáte to, ale kdo se kdy zeptal dítěte, co chceš ty, koho zajímalo, že má přání a nebo zájem o něco odlišného. A do konce života pak žijeme to, co nám vybrali jiní. Krásná představa. Plnit něčí představu 35 let ze svých 70 let, co mám zde vyměřeno. Já vím, vás se to netýká, ale víte o čem píšu. O vašem, ano i o tvém strachu něco změnit.

Nebo vy nepatříte mezi ty, kteří každé ráno vstávají do práce, každé ráno nechtějí vylézt z postele a čekají na víkend. A nebo patříte mezi vyvolené, kteří se nebojí riskovat a dělají co je baví. Práce koníčkem. A chce to velkou odvahu jít za svým snem. Každý kdo chce psa bít si hůl najde. I vy můžete nesouhlasit, copak to jde, v dnešní době najít práci, aby mne uživila,aby mne bavila, aby … aby… Jde to, a není potřeba měnit práci. Jediné, co můžete v životě změnit jste vy sami. Změnte své názory a najednou se vám začne v práci líbit, váš šéf bude ten nejlepší šéf na světě. Stačí si představit sebe na jeho místě. Né jako, a já bych všem dovolil, já bych byl férovéj šéf atd. myslím skutečně jak vy by jste to dělali, aby vše fungovalo, firma vydělávala, a vy jste vzali svůj díl zodpovědnosti na sebe. A najednou vidíte, že musí být přísný… atd. Chápete, tu práci jsem si vybral sám, nikdo mi nedržel zbraň u hlavy a říkal mi budeš dělat za tolik a tolik peněz a vy jste to museli podepsat. Myslím si že né, že VY sami jste s tím souhlasili, tak ted nebuďte negativní. Prostě jste si měli říct o víc peněz, a když by nesouhlasili, mohli jste hledat dál. Věřte tomu, že by jste ji našli. Ale váš strach vám to nedovolil.

Je to o víře. O víře v sebe sama. Ale proč si nevěříme, protože se bojíme, co by tomu řekli jiní, nebo doma nebo máme mnoho jiných podob strachu, čeho jsme se báli. A ty mříže vašeho vězení jsou pevné, kované společenskými zvyky, stylem našeho života, našim životním postojem, naší konzumní společností a naší touhou po pohodlím… Jak ale ty mříže zbourat. Změnte se, změnte své názory, představy. Žijte teď a tady. Jak na to. Je to tak jednoduché, ale tak těžké. Někdo mi říkal, že mám dělat to a to, ale já to tak necítím, chtěl bych udělat to jinak. Tak se soustřed na ted a tady. Není nikdo, kdo by ti něco říkal. Prostě když jdu, myslím na chůzi, pozoruji okolí, poslouchám hudbu ve sluchátku, pracuji tak, že nemyslím co budu večer vařit, nebo co bylo včera v televizi. Soustředím svou pozornost na tuto chvíli. Plně se soustředím a na nic jiného se snažím nemyslet.

To samé v práci. Myslím jen pozitivně, proč chodím do práce, přece proto, abych uživil někoho, koho miluji, a nebo jiný, ale stejně pozitivní postoj. Přece tam nechodím kvůli majiteli, ale jen kvůli svému přání, které si tím mohu splnit, něco si pořídit za vydělané peníze. Vždy ale dělám jen to, co si myslím, že je správné. Jak změnit programy našeho chování a jednání je na další povídání.

Teď bych vám jen poradil, jak si udržet pozitivní přístup k životu. Máte starosti, deprese, nebo jen blbou náladu. Naše mysl funguje dvoukolejně. Máme tam dvě koleje, pozitivní a negativní. A záleží po které koleji právě jedu. Ale jen já přehazuji výhybky. Jsem na negativní koleji, tak si to musím nejdříve uvědomit a pak to změnit. A jak se to mění, přehazuje výhybka. Najdi si v životě něco ale opravdu pozitivního. Co tě ještě dnes hřeje u srdíčka. Třeba vánoce v dětství, nebo první lásku. Udělej to teď hned, a najednou zjistíš, že se usmíváš. Právě jsi přehodil výhybka na pozitivní kolej. Tuto vzpomínku neustále rozvíjej celý zbytek života. Vzpomínej si na další a další detaily a když budeš na negativní koleji, tak si na to vzpomeň. Máš deprese, kdykoliv začínám myslet na to, co ty deprese vyvolalo, snažím se silou vůle myslet na něco jiného. Neřešit to, ale vědomě, plně soustředěně něco dělat, a po chvíli zase sklouznu na myšlenky, které vyvolali deprese a zase se soustředím na nějakou činnost + snažím se přehodit výhybku.

Strašně moc pomáhá vyvolat si na tváři úsměv. Je to jen škleb, bez emocí. Ale skus to, a zjistíš, že tato hra svalů ovlivnila myšlení a máš lepší náladu. Stejně jako mysl ovlivní můj výraz, dostanu smutnou zprávu a všichni vidí, že jsem smutný. Výraz tváře změnila naše psychika, ale ono to platí i obráceně. Výraz tváře, hra svalů, změní i naši psychiku. Nechci do práce, chvíli se usmívej a hledej na práci to pozitivní. Že se najím, že.. a stále se usmívej. A víš co jsi udělal. Právě jsi zboural jednu mříž tvého vězení. Mříž negativity. Bude-li příště, tak napíšu, jak vlastně negativita působí na každou bunku našeho těla. Jednoduše nás zabíjí.

Šaman Jožka