Emoce působí i beze slov a přímo ovlivňují náladu druhých lidí. Nálada pak ovlivňuje myšlenky, myšlenky ovlivňují činy. Emoce spojená se slovem je ještě intenzivnější. Je nabalena na přesný obsah a svou intenzitou zesiluje jeho účinek.
SÍLA VAŠEHO SLOVA II.
Část druhá – význam emocí
Začnu tento článek dvěma příběhy, které se ke mně dostaly. (Omlouvám se, že neznám jejich autory.)
V jednom domě žil otec se synem, který se často vztekal. Otec se jednoho dne rozhodl a řekl synovi: „Pokaždé, když budeš mít na někoho vztek, běž ven a zatluč hřebík do jednoho kůlu v plotě. Až se dostaneš na konec celé jedné řady, dej mi vědět.“ Syn souhlasil, že to zkusí. Uplynul možná měsíc, když syn přišel, že je hotov. „Pomohlo ti to?“, ptal se otec. „Ani nevím.“ „Tak víš co, nyní, pokaždé když řekneš někomu něco laskavého nebo někoho potěšíš, jdi a jeden hřebík vytáhni. Až se dostaneš na konec řady, dej mi vědět.“ Syn se opravdu snažil, ale přesto to trvalo dlouho. Po měsíci otec zjistil, že je teprve v půlce. I tak se ho zeptal, jestli mu to pomohlo. „Zjistil jsem, že vytáhnout hřebík je mnohem těžší, než jej zatlouct. A navíc, i když jsem hřebík vytáhl, zůstala po něm v kůlu díra.“
Tak je to i se slovy a našimi emocemi. Je lehké zasadit někomu ránu, ublížit, ale dá to více úsilí, vytáhnout „jed“ zpátky. A i tak může zůstat v člověku „díra“. Píšu „může zůstat“, protože to záleží i na něm, jestli tu díru v sobě nechá.
Z druhého příběhu vytáhnu jen část. Jedna paní nosila denně od studny vodu ke svému domu. V jednom jejím vědru byla prasklina a tak jí po cestě voda ukapávala. Rozhodla se na straně tohoto vědra zasadit semínka květin. Každý den dostala semínka pár kapek vláhy. Zanedlouho vyrostly a vykvetly po cestě nádherné květiny.
V tomto příběhu je více rovin, ale já bych rád vytáhl to drobné ukapávání vědra. Představte si kapky jako vaše slova a jako emoce, které kolem sebe šíříte, kudy jdete (ať už se slovy nebo beze slov). A představte si, že kolem sebe „ukapáváte“ kapky radosti a laskavosti. Za vámi vyrostou květiny. Možná je neuvidíte, pokud nechodíte stále stejnou cestou, ale určitě tam budou.
Emoce působí i beze slov a přímo ovlivňují náladu druhých lidí. Nálada pak ovlivňuje myšlenky, myšlenky ovlivňují činy. Emoce spojená se slovem je ještě intenzivnější. Je nabalena na přesný obsah a svou intenzitou zesiluje jeho účinek.
Zkuste se zaměřit na to, jaké emoce provázejí myšlenky, které se vám točí hlavou. Zkuste si všímat, jaké emoce vysíláte společně s vašimi slovy.
Ač se to někdy nezdá, my jsme ti, kdo rozhodují o svých emocích. Často tu moc dáváme druhým nebo něčemu zvenčí. Říkáme třeba: „On mě naštval.“ „Ona mě urazila.“ Ale pravdou je, že „oni“ něco udělali a já jsem se naštval, já jsem se urazil. Já jsem se rozhodl, že zareaguji naštváním. Klidně jsem se mohl usmát, nebo říct: „Děkuji, nechci.“ Anebo něco jiného. Až to příště přijde, zkuste se zastavit a rozhodnout se, jakou emoci chcete v dané situaci prožít a prožijte si ji. A když na vás přijde někdy vztek, vezměte raději kladívko a hřebík, než abyste ťali do živého.