Rozhodnutí stát se poustevníkem se často chápe špatně. Poustevník neodchází do ústraní, protože se cítí odvržen, protože nemá nic lepšího na práci než se potulovat po horách nebo že není schopen se vypořádat se svými povinnostmi. Jenže když se takto – na první pohled extrémně – rozhodl, učinil tak proto, že si uvědomil, že nemůže svou mysl kontrolovat a vyřešit problém štěstí a utrpení pokud je ponořen do nekonečných, malicherných stejně jako rozptylujících všedních činností. Ze života neutíká, ale distancuje se od něj, aby jej viděl z odstupu a mohl lépe vnímat, jak to v životě chodí. Neutíká ani před svými bližními, potřebuje pouze čas k tomu, aby mohl pěstovat skutečnou lásku a skutečné soucítění, takové, které budou nezávislé na potěšení a nelibostí, na zisku a ztrátě, na pochvale a výtkách. Potřebuje – stejně jako hudebník se svými stupnicemi a sportovec, který trénuje své tělo – čas, soustředění a stálou praxi k tomu, aby ovládl svou chaotickou mysl, pronikl smyslem života a dal poté svou moudrost do služby druhým. Jeho heslem by mohlo být: „Přetvořit sám sebe, abych mohl lépe přetvořit svět“.
Neklid každodenního života skutečně velmi znesnadňuje pokrok v duchovní praxi, a chce-li někdo rozvíjet svou vnitřní sílu, pak je výhodnější, věnovat se po nezbytnou dobu výlučně duchovnímu tréninku. Poraněné zvíře se skrývá v lese, než se rány zahojí, aby pak znovu skotačilo dle libosti. Našimi zraněními jsou egoismus, zlomyslnost, lpění a další mentální toxiny.
Poustevník „nehnije“ ve své cele, jak někteří psali. Kteří prožili to, o čem poustevník hovoří, vám spíše řeknou, že ve své poustevně zraje. Kdo setrvává ve svěžesti plném vědomí přítomného okamžiku, nepociťuje tíži času ztraceného v rozptýlení, ale vychutnává lehkost plného prožitku.Ztrácí-li poustevník chuť věnovat se některým všedním záležitostem, není to tím, že se jeho existence stala nudou – znamená to jen, že mezi všemi možnými lidskými aktivitami rozpoznal ty, které doopravdy přispívají k jeho vlastnímu rozvoji a ke štěstí druhých.
Komentář překladatelky
Domnívám se, že blog „Poustevník“ může laikům poskytnout víc, než jen náhled do rozhodování mnichů. Těm, kdo usilují o duchovní vývoj ve svém laickém životě, může přispět ke správné volbě cesty. Přetvořit sám sebe k užitku druhým, o čemž se v blogu hovoří jako o praktickém výsledku mnišské duchovní praxe, může být pro laika, hledajícího na duchovních cestách, ukazatelem spolehlivého směru, jak sám sobě pomoci. Také společnost nás všechny učí přetvářet sami sebe. Na rozdíl od duchovních nauk ovšem k hmatatelnému osobnímu užitku pomocí egoismu, zlomyslnosti, lži, lpění na „statcích“ materiálních nebo abstraktních, i prostřednictvím různých dalších negativních vlastností. Tedy rozvíjením všeho toho, co Matthieu Ricard v blogu „Poustevník“ nazývá mentální toxiny. Právě tyto mentální toxiny utužují naši životní tíseň, do níž se pak noříme stále hlouběji.
K duchovním naukám se začnou lidé obracet většinou proto, že se chtějí vymanit z tísně, kterou pociťují. Pokud své hledání úniku z životní tísně myslí vážně a nejde jim o pouhé přitažlivé mysticírování, které snad může uspokojit touhu po uklidňujících slovech nebo po nevšedních zážitcích, měli by se obracet k pravým duchovním naukám. Ty se poznají podle toho, že všechny ve své podstatě nabádají - ve shodě s textem blohu MR – své žáky k tomu, aby přetvořili sami sebe. Vedou své žáky k tomu, aby sami analyzovali s odstupem vlastní život a pomáhají stanovit postupy, které žákům umožní jednat se skutečným soucítěním, nezávislým na očekávané odměně nebo haně.
Když hledající potká nauku, jejíž představitelé místo praktických návodů, jak mají žáci přetvářet sami sebe k užitku druhých lidí, nelení především kritizovat ostatní učení a odsuzovat jejich představitele, či nauku, jež návody k sebepřetváření nahrazuje pokyny k uspokojování primitivních pudů nebo nauku, která žákům předestírá abstraktní poučky rádoby vysokých teorií, je lépe se jim velikým obloukem vyhnout. Život neposkytuje vždy dost času k úniku z tísně. V jednom z textů, zasvěceně pojednávajících o tomto úniku, se praví: „Je obtížné najít pravé učení a ještě obtížnější uskutečnit je“.
Pro Jitřní zemi
z portálu Matthieu Ricarda
www.matthieuricard.org
přeložila Anna Servanská