Co řekl Alexandre Jollien

Autor: Anna Servanská <@>, Téma: Duchovno, Vydáno dne: 16. 02. 2013

Matthieu Ricard  zveřejnil  na    svém portálu v blogu 6. a 11. února 2013 (http://www.matthieuricard.org/index.php/blog/)  názory Alexandre Jolliena na některé projevy  současného způsobu života. Alexandre Jollien je švýcarský filosof, jehož stručný životopis ve franštině je na webové adrese: http://www.alexandre-jollien.ch/?page_id=50. Narodil se s dětskou mozkovou obrnou,takže život mezi  třetím a dvacátým rokem svého věku strávil v léčebném ústavu. Jak se vyznává,  snaží se do důsledků žít tři určení, jež mu  existence přidělila: otce rodiny, postiženého člověka a spisovatele.   Osobnost Alexandre Jolliena  je možné shlédnout při jeho přednášce v laboratoři  filosofie na Univerzitě v Ženevě na snímku :http://www.youtube.com/watch?v=zh_Rm4zW_U8&list=PL68A9D0A61A9F278D


Co řekl Alexandre Jollien (Paroles d’Alexandre Jollien)

Matthieu Ricard: Před několika dny  se mi poštěstilo setkat se znovu s Alexandrem Jollienem v klidné, zasněžené vesnici  a požádal jsem jej, aby mi  k námětům, které navrhnu, řekl několik slov:

Individualismus:„To je být odstřižen  od ostatních a zaujmout jakoby oddělené postavení od druhého. Je to začátek utrpení.  Řada filosofů se dnes stala zastánci štěstí na míru, jež oslavuje rozdílnost. Z druhého se stává nejlépe  stupátko, po případě soupeř. Obojí  je závažné.“

Narcisizmus:„Namísto být k druhému otevřený uzavíráme  se do sebe. To je svět naruby.“

Vypočítavý altruismus:„Můžeme se zmocnit altruismu, abychom ho učinili  nástrojem ega, aby nám posloužil jako zástěrka  k dosažení našich cílů.“

Banalita dobra:„Zvykli jsme si odhalovat, co se nedaří. Jsme spokojeni, když zdiskreditujeme druhého.  Je třeba naučit se  odhalovat, co je dobré.“

Jak rozšířit altruismus:„ Když vidíme lásku, která nás pojí s našimi blízkými a když pochopíme, že bližní je mi stejně blízký jako moje dítě. Není to nic jiného než záležitost přednosti. Altruismus je jako když hodíme kámen do vody. Zpočátku jsou kruhy malé, pak se šíří po celém povrchu oceánu.“

Můžeme se změnit:„Skutečnou změnu je třeba kázat příkladem. Pro dnešní  společnost je úspěch záležitost ryze individuální.“

Krystalizace já:„To je projev ochrany. Zatímco věříme, že chráníme sebe, budujeme vězení, v němž je nakonec cítit zatuchlina.“

O spolupráci: „Je třeba ukázat, že solidarita není pouhá ctnost, ale součást povahy bytí. Spolupracovat  to je žít.“

Osvícená výchova: „Svobodní rodiče mohou naučit svobodě. To  především znamená osvobodit se od sebe sama a od svých předsudků. Příliš často  považujeme za svobodu podvolování se, autoritářství, zatímco ty jsou opakem vnitřní svobody. Osvícená výchova má kořeny v příkladu rodičů, kteří jsou otevření vůči druhému, připraveni pomoci. Příliš často žebráme o cit a druhý se nám stává prostředkem. Je instrumentalizován. Je tedy třeba odkrýt hodnotu každého života a krásu altruismu.“

Ekonomie altruismu:„To je ekonomie, která mění úhel, přechází od „já“ k „my“.“

 

 

Pro Jitřní zemi
z portálu Matthieu Ricarda
www.matthieuricard.org
přeložila Anna Servanská