Američtí sociální psychologové v poslední době prováděli studii, která ukázala, jak na počtu lidí, kteří se chovali určitým způsobem, závisí formování lidské masy, a jak se zvyšuje jeho progrese. Bylo vytvořeno pět různých skupin lidí, které měli jednu, tři, pět, deset a patnáct osob. Tyto skupiny se zastavovaly na určitém místě na ulici a začínali provádět stejnou činnost (například se dívat stejným směrem). Bylo zjištěno, že ve skupinách s počtem 1-5 osob se počet kolemjdoucích zvyšoval úměrně k počtu “experimentální skupiny“. Stejné výsledky byly získány ve skupinách, které měly pět, deset a patnáct osob. Rozdíl byl jen v progresi zvýšení celkového množství lidí. U jednoho člověka zastavilo kolem 4 % z kolemjdoucích, a ve skupině 15 lidí - téměř 40 % ze všech kolemjdoucích. Psychologové, provádějící výzkum, vyvinuli klasifikaci davů, kde konkrétní případ, popsaný v této studii zařadili do spontánního davu. V následujících výzkumných studiích bylo charakterizováno dalších 11 druhů davu.
„Vezměme si například agresivní davvedený jedinou emocí hněvu, vzteku a slepé nenávisti. Tato Vůle, která je natolik vzdálená duchovní povaze člověka, směruje všechny činy lidí v davu na ničení a zabíjení sobě podobných. Panického davu se zmocňuje jediná emoce – strach. Lidé, vystaveni této emoci, stejně jako jakékoliv stádo zvířat prchají, a v panice mohou pošlapat své bližní. Lidé v tomto momentě ztrácejí lidskost, stávají se bytostmi se zvířecími instinkty, jak se říká ze strachu a touhy zachránit jen sebe, „ztrácí hlavu“. Převládající emoce tzv. nenasytného davu mají vlastnosti Materiální podstaty jako chamtivost, touha vlastnit velké materiální bohatství. Nebo například, dav vzbouřenců, který je stalým atributem všech revolucí či změn vládních režimů. Je to typický průvodce Vůle Živočišného rozumu, pokud vezmeme v úvahu,co za skutky koná ve svém “šílenství”: zhubení lidí, pogromy, žhářství, úsilí zmocnit se zbraní, sklon ke svévoli, násilí, zuřivosti a tak dále.
„Vědomá osobnost se zde vytrácí. City a myšlenky všech jednotek, které tvoří celek nadiktovaný davem, jsou zaměřeny jedním směrem. Člověk v davu na žebříčku civilizace klesá o několik příček dolů a stává se lehce manipulovatelným.“
Gustave Le Bon, francouzský psycholog, zakladatel sociální psychologie
(Mezi jeho nejznámější práce patří kniha Psychologie davu, která poprvé vyšla v roce 1895 ve francouzštině a o dva roky později byla přeložena do češtiny. Svoji koncepci vypracoval v souvislosti s chováním davu během francouzské revoluce).
Například je již dávno známo, že banální nehoda na ulici, vezměme například dopravní nehodu, shromažďuje náhodný dav zvědavých kolemjdoucích. Tento dav se nakazí stejnorodými emocemi, týkajícími se toho, co se událo. To znamená, že dochází k v psychologii známé „cirkulační reakci“ (narůstající emoční nákaza v davu). Začíná to jako obvykle z diskusí o tom, co všichni viděli, kdo řídil auto, jak a kdo zatáčel a kdo z řidičů za to může. Ale vyvrcholení těchto vášnivých emocí může rychlou transformací proměnit okasionální dav (nahodilý, příležitostný, z latinského slova „occasio» - „náhoda“) v expresivní, přičemž se změní téma projednávání situace na hledání viníka hrozného stavu silnice, špatného života a nedostatku pořádku ve společnosti. Při vyhrocení těchto emocí už není daleko k tomu, transformovat takový dav do davu konajícího.
Pro lepší pochopení toho, jak to funguje, uvedu klasické schéma používané speciálními službamitechnologií pro změny vládního režimu na základě podobných efektů nakažení davu. Přičemž se tyto metody praktikují jak konkurenčními státy, tak i vlastními speciálními službami v různých zemích.
Například přibližně ve stejnou dobu se v různých částech hlavního města „náhle“ stávají dopravní nehody. Samozřejmě, že se na těchto místech shromažďují náhodné davy „diváků“, mezi nimiž jsou specialisté, kteří jsou schopni prostřednictvím mluveného slova změnit okasionální (náhodný) dav v konající, a nasměrovat jej na pohromy, nepokoje, ke svrhnutí jednoho režimu a k nastolení druhého. Takové podobné nakažení davu, jenom jinými způsoby a s použitím různých schémat, která u mas vyvolávají projevy Živočišného rozumu, můžeme sledovat na příkladu uměle vytvořených „barevných“ revolucí v různých zemích po celém světě.
Kdyby o nich lidé věděli, pak by nebyli poslušnými figurkami v cizích rukou.
Ale je možné, že k tomu také dochází kvůli lidskému zvyku žít tak, že se v každodenním životě upřednostňují myšlenky a emoce Živočišného principu (ega). Navíc je člověk náchylný k tomu, aby kopíroval chování lidí ve svém okolí. Mnozí dnes vůbec neusilují o čistotu vlastních myšlenek. Možná proto se „živočišná nálada“ ve společnosti předává častěji a rychleji, než cokoli dobrého, duchovního a pozitivního. Přičemž se mezi obyvatelstvem šíří s takovou rychlostí, jako oheň po Bikfordově zápalné šňůře. Mnozí lidé se s takovými jevy často potýkají, ale bohužel si toho nejsou vědomi. Například třeba potkávají své známé nebo příbuzné a ty jim obvykle začínají vyprávět o někom, s kým se dnes nebo v posledních dnech setkali, s kým si povídali, kdo na ně silně zapůsobil svými negativními skutky nebo slovy. A je zajímavé, že člověk toto „hrozné chování a vyprávění“ nejenom předává, ale snaží se ho přesně kopírovat, i jeho hněv, důraz těch či oněch slov, ukázat mu táž gesta. Jinými slovy, při předávání těchto informací je zachvácen stejnými emocemi a silou Živočišného rozumu. A kromě toho, aniž by si to uvědomoval, se je jako průvodce snaží předat dále, negativum násilně vnucuje svým známým, přátelům, spolupracovníkům, členům domácnosti. Vzhledem k tomu, kolikrát za den to různí lidé udělají, a jak je to ve světové společnosti v měřítkách lidstva rozšířeno, rýsuje se nám tu velmi smutná situace.
***
Představte si, kdyby Archónti každému zdravě uvažujícímu člověku na planetě vykládali myšlenku, že by měl jít bojovat se svým bratrem kvůli tomu, aby se Archóntům žilo dobře. Kam by je každý poslal? Správně, na konkrétní obecně známou adresu. Jaký moudrý člověk by chtěl ničit svět a klid vlastní rodiny, příbuzných a blízkých?Co je pro většinu lidí válka? Je to smrt, ničení, bída. A co je to vyprovokovaná válka mezi národy pro Archónty? Není to pouze metoda rychlého obohacení se, je to spíše politická hra, vytváření podmínek pro posílení kontroly, rozšíření a potvrzení vlastní moci nad obyvatelstvem bojujících zemí. Vždyť během války nevyčerpávají státy, stojící proti sobě, pouze své zdroje. Po jejím skončení žijí lidé, kteří ji přežili, ve strachu a státy v politické a ekonomické závislosti na „mocných z celého světa“. Národy se oboustranně bojí jeden druhého, nenávidí dokonce i nová pokolení svých sousedů, narozená po válce. Jinými slovy, masy žijí v neustálém strachu hrozby nové války. To znamená, že jakákoli válka je způsob rozdělení, rozdrobení společnosti, metoda zastrašení lidí. Lidi nechtějí války, to politici a velekněží. Jedna země neútočí na druhou, to hromádka politiků a žreců vede svou hru na úkor životů milionů obyčejných lidí.
Bude-li ale mezi lidmi vzkvétat přátelství a sami lidé tomu budou aktivně napomáhat, začne se proces sjednocování celé světové společnosti. Když se spojí, budou moci zabránit jakékoliv válce, neboť všechny konflikty v dnešním světě se zpočátku realizují informačně, tedy v první řadě – v hlavách lidí, světové veřejnosti a potom se již naplňují a uskutečňují jejich vlastníma rukama. Neboť na počátku přicházejí informace, volba, změna vědomí a potom již, následkem toho všeho, je čin. Lidé by to měli nejenom jednoduše chápat, ale podle vlastních možností by měli rozpoutání jakékoliv války aktivně čelit, zejména ve fázi přípravy veřejného mínění na internetu a v masmédiích.V opačném případě budou Archónti i nadále využívat efekty „nákazy“ davu skrze armádu svých politiků a kněží, budou i nadále rozehrávat veřejná představení, zastrašovat miliardy televizních diváků a uvězňovat jejich rozum ve strachu a podřízení se materiálnímu systému.
Bude-li většina lidí v těchto otázkách projevovat gramotnost, pak podobné problémy jako takové zmizí.
s použitím materiálu
z knihy AllatRa od A.Novych