Už jsem četl hodně duchovně založených knih a v mnoha z nich se stále vyskytuje úvaha, že vše je iluze, že se máme ptát, kdo jsem já.
Ano, z pohledu kvantové fyziky žádná hmota neexistuje, takže z vědeckého hlediska je to logické tvrzení.
Na druhé straně, koho proboha o tom přesvědčujeme jiného, než naší mysl?
Tu, která může uchopit pouze to, kam až dosáhne náš zrak, sluch, čich, hmat.
Jaký je má význam právě tuto mysl přesvědčovat o tom, že vše je iluze, když to tak jako tak nemůžeme pobrat?
Jaký má význam nauka o ztrátě ega, která se týká opět pouze ega?
To je, jako bychom oceán, mraky, slunce přesvědčovali, že není oceánem, mrakem nebo sluncem.
Tento život je dar a pokud máme inteligentní mysl a zdravé ego, měli bychom ho jako dar brát.
Pro naše dobro, pro dobro v kontextu našeho vnímání.
Ne měli, každý se může sám rozhodnout, sám za sebe.
K čemu je osvícení?
Kam spěcháme?
Proč tak často opovrhujeme darem života, darem ohraničeného, o to intenzivnějšího vnímání, prožitku zprostředkovávaném emocemi?
Jsme Stvořiteli ve hře život, chtěli jsme tuto úzkou pozornost zaměřenou na hru, vybrali jsme si tuto hru.
Chtěli jsme tento typ zkušenosti..
Tak za čím se honíme?
Vždyť to, že jednoho dne tato hra skončí, přece víme.
Ano, z pohledu kvantové fyziky žádná hmota neexistuje, takže z vědeckého hlediska je to logické tvrzení.
Na druhé straně, koho proboha o tom přesvědčujeme jiného, než naší mysl?
Tu, která může uchopit pouze to, kam až dosáhne náš zrak, sluch, čich, hmat.
Jaký je má význam právě tuto mysl přesvědčovat o tom, že vše je iluze, když to tak jako tak nemůžeme pobrat?
Jaký má význam nauka o ztrátě ega, která se týká opět pouze ega?
To je, jako bychom oceán, mraky, slunce přesvědčovali, že není oceánem, mrakem nebo sluncem.
Tento život je dar a pokud máme inteligentní mysl a zdravé ego, měli bychom ho jako dar brát.
Pro naše dobro, pro dobro v kontextu našeho vnímání.
Ne měli, každý se může sám rozhodnout, sám za sebe.
K čemu je osvícení?
Kam spěcháme?
Proč tak často opovrhujeme darem života, darem ohraničeného, o to intenzivnějšího vnímání, prožitku zprostředkovávaném emocemi?
Jsme Stvořiteli ve hře život, chtěli jsme tuto úzkou pozornost zaměřenou na hru, vybrali jsme si tuto hru.
Chtěli jsme tento typ zkušenosti..
Tak za čím se honíme?
Vždyť to, že jednoho dne tato hra skončí, přece víme.