Je čas, kdy se jednotlivé duše rozhodují hromadně opustit tento prostor. Bude jim to dopřáno, neboť takto se již rozhodly. Ti, kteří tu zůstanou, propadnou bolestí ze ztráty, avšak dokáží opět povstat, a nalézt odvahu žít. Svět se mění, čas se řítí vpřed, zároveň však se vše začíná spojovat, prolínat a na straně druhé rozpojovat, odpadat. Vše prostupuje vše, všichni jsou spojeni se všemi. Rozplétají se osudy díky narovnání minulosti. Odvaha žít se setkává se strachem z budoucnosti. Nechápavost a odmítání se často zaměňuje za neschopnost a kolapsy fyzických těl jsou stále více zřetelné. Mění se stavba fyzických těl. Mění se však také vše, co bylo dosud zažito, způsoby nahlížení. Mění se psychické nastavení, dokonce i chutě. Hustota se snižuje, kvalita života je prioritou tohoto času. Přichází uvědomění, že je potřeba zaměřit se na jiné životní hodnoty. Vše se vychyluje buď jedním, nebo druhým směrem, jsou patrné výrazné extrémy. Často je nepochopení způsobeno zavíráním očí před pravdou bijící do očí. Čím více je tlačeno, tím více se mnozí brání. A stále viditelnější jsou časté úniky z reality, neboť tíha a bolest jsou velmi frustrující. Opakující se pochybnosti jsou brzda pro odstranění překážek a tak se život stává bojem místo toho, aby byl dobrodružnou cestou. To vše je projeveno v této době plné extrémů. Přesto je nutné přetvořit tento svět a také právě proto. To, co pozbylo smyslu, je alarmem toho, že tudy již cesta dávno nevede. Kráčejte plni naděje a víry, vedeni svou duší a milováni svými bližními. Nabírejte sílu a rozdávejte radost. Ať vás provází láska.
Tato poselství mohou být volně šířena v nezměněné podobě
s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové
stránky včetně této poznámky.