Málokdy má člověk možnost vidět a slyšet mluvit člověka, který přežil mozkovou mrtvici, a je navíc… neuroanatomka. Jill Bolte Taylorová je osm let poté opět v dokonalé kondici, opět vědecky pracuje, a přednáší o tom, co se jí stalo (kolik neuroanatomů má možnost zažít mozkovou mrtvici a moci později popsat, co se přitom děje v mozku jaksi „zevnitř“?). Její osmnáctiminutová přednáška (z února 2008) je unikátní možností ověřit si, že všichni ti guruové a šamani a mistři dávných dob měli pravdu: život (a náš svět) je iluze, ale každý má  možnost se „probudit“ (stát se buddhou), každý má možnost zažít nirvánu, nejvyšší blaženost, schopnost vnímat svět jako propojenou součást všech propojených součástí.

 

Všeobecne zaužívané tvrdenie, že ľudská duša je nesmrteľná, sa vôbec nezakladá na pravde. Najvnútornejším jadrom každého človeka totiž nie je jeho duša, ale duch. Duša tvorí iba určitý obal ducha presne tak, ako je pozemské telo zase obalom našej duše.

Moji milí, ráda bych Vám připomněla, že tento pátek 7.3.2008 je novoluní, takže proběhne celosvětová MEDITACE na světelnou mřížku JEDNOTY

 

Poselství na jména, přijaté automatickým písmem Zdenkou Blechovou

   Nedávno mne požádal jeden přítel mystik, zda bych mohl připravit nějaký článek z učení českého mystika Karla Makoně. Protože tohoto autora mám velmi rád, slíbil jsem, že něco jistě připravím. A toto se snažím nyní naplnit.

   V současné době se opět, jako každoročně, připravujeme na příchod Velikonoc, velkých křesťanských svátků. K. Makoň napsal knihu Postila, ve které vysvětluje význam Vánoc, Velikonoc a Svatodušních svátků. Jak bývá mým zvykem, vybral jsem do svého článku část jeho díla pojednávající a vysvětlující události, které se vztahují k tzv. Popeleční středě. Zaujalo mne to natolik, že se s vámi chci podělit. Tedy cituji Makoně:

Zesei, dvanáctiletá irská teriérka, kterou tu máme na čtyři měsíce na hlídání, si na nás a dvorek a okolí postupně zvyká (právě tak jako my na ni). Chodím s ní ke skále nebo do obchodu (ale to jí vždycky musím koupit rohlík). Když jsme s ní šli poprvé, docela se bála, směrem od vsi šla pomalu, váhavě, a když jsme otočili, táhla značnou silou a zpomalila až ve vsi. Její majitel říkal, že je to spíše pes bytový, než přírodní.