Láska je bezpečným mostem mezi ‚vnitřním‛ a ‚zevním‛.
Prohlubováním vašeho uvnitřnění, odevzdáním se v lásce tomu, co JEST, svolením celou svojí myslí, srdcem, životem k tomu, aby bylo jak JEST, se stírá rozdíl mezi vnitřním a zevním.
Při výběru poslední eseje Míly Tomášové z knihy Třpyt Prázdna do našeho cyklu Ve stopách bhakti nastal problém plného šatníku: jaké krásné šaty nechat ve skříni? Stejně dobře zde dnes mohla vyjít třeba esej Sjednotit se s krásou: „Sjednotit se s něčím znamená nejen se v tom ztratit, ale také se v tom najít.”
Avšak uvědomil jsem si, že i tyto dva články jsou o tomtéž, jsou průnikem a co jím na první pohled není, je jen dalším úhlem pohledu, úrovní, v níž se poznávaný sám sobě v rozmanitosti projevu ukazuje.
Míla Tomášová cestu bhakti jako milost, moudrost, přirozenost a prostou samozřejmost lidství střídmým a nekomplikovaným způsobem, nemnoha slovy, kdy žádné nechybí a žádné nepřebývá, srozumitelně, ale s velkou mocí každého slova, představuje. A její hluboká zkušenost nechává tak klást slova, že jako mocnou mantru je mohou přijímat srdce připravená a vždy si alespoň něco svého může každý vzít, kousek otevřena.