Sedmá část vzpomínek našeho čtenáře

V poslední době pozoruji, že se Vesmír zapříčiňuje o to, aby byly vyrovnány citové dluhy vzniklé v dětství. Ti, kteří měli největší problémy s nesnášenlivostí se svými rodiči, jsou nyní nuceni s nimi žít ve společné domácnosti. Důvod je nasnadě. Odbourat blokády, které nám znemožňují milovat. A to nejen ostatní, ale především sami sebe.
 

Šesté pokračování vzpomínek našeho čtenáře

Vánoce jsou symbolickou svátostí, která znázorňuje vývoj v duši člověka. Tak jako v přírodě se vrací slunce a teplo po době temna a chladu, tak také v odcizené duši přijde jednou návrat jejího Božského Světla. Předchází advent - doba očekávání a touhy. Pak teprve se ve chlévě, jež představuje přeplněné podvědomí - chaos, v jesličkách, což je symbol vyvážení citu a rozumu (trojúhleník špicí nahoru značí cit, lásku, špicí dolů - rozum, moudrost, spojený vytváří ležící kříž), rodí božské dítě - Světlo. Je ještě maličké, ale když cit a rozum sílí a spojují se, tj. cit je prosvěcován rozumem¨a rozum láskou, tehdy božské dítě roste a sílí.

Jak se tedy máme připravit, aby se božské dítě - Světlo Poznání v našem nitru zrodilo a vyrostlo v božské, všudypřítomné Já Jsem? V každém z nás je paprsek Boží, a tak se k Němu neustále obracejme ve svém nitru a jistě Ho nalezneme. „Hledejte a naleznete, tlucte a bude vám otevřeno.“ Tlucte znamená neustávejte ve své činnosti.

Božské se projeví tam, kde se lidské zmenší. „Ty musíš růst, já zmenšovat se.“

www.avatar.cz