Velmi často se setkávám s otázkou, jak pro sebe získat ženatého muže. První, na co se vždy zeptám je, proč to dotyčné dámy vůbec chtějí. Téměř pokaždé se mi dostane odpovědi: „Aby byl jen můj.“

Kdo by neznal ten nepříjemný pocit, pochybnosti, že jsme udělali co jsme dělat neměli nebo neudělali co jsme udělat měli. Pocit nenávisti, že někdo udělal něco nám, případně neudělal něco co měl pro nás udělat. I mnoho let může tento pocit doslova otravovat naší mysl a v našem životě jehož základem jsou mezilidské vztahy je každý den, každou hodinu mnoho příležitostí, aby se tyto negativní pocity v naší mysli hromadily a odebírali nám zbytečně energii čelit životu se všemi jeho radostmi a s starostmi.Tyto pocity zná určitě každý člověk. Ten kdo se navíc snaží hledat štěstí, smysl života prostřednictvím duchovní disciplíny, je s pocity hříchu a viny konfrontován snad ještě mnohem více, protože každá duchovní stezka, každý systém víry obsahuje většinou dlouhý seznam toho co je třeba dělat a toho co se dělat nesmí. Nedokonalá lidská bytost nutně často selhává při plnění těchto požadavků a pocity viny z toho vznikající jsou často velmi frustrující. Indický mudrc Raméš Balsekar odhaluje zcela jedinečným způsobem nesmyslnost těchto tradičních představ a nekompromisně míří k podstatě problému lidského utrpení. Co osvícení vlastně může člověku přinést v tomto životě? Je skutečně překvapivé, že většina duchovních hledajících chce dosáhnout osvícení nebo seberealizace, protože si na základě svých představ slibují od osvícení něco co jim nikdy nemůže přinést. Tato kniha může pomoci osvobodit mysl od zkostnatělých konceptů a přinést jí klid a harmonii.

V současné době se ve vztazích, které již mají delší trvání, bude objevovat následující fenomén. Ženy a muži budou postupně zjišťovat, že nejsou schopni milovat se s člověkem, ke kterému již nic necítí. Bude to ze začátku do určité míry značně frustrující.

Potřeba ovládat a být ovládáni vzniká již v dětství. V dětství pro nás rodiče představovali těžko kontrolovatelné objekty a tak jsme dle své egoistické přirozenosti museli zaujmout protiofenzívu. Vždyť to vidíme i na svých dětech, jak zkouší, co mohou. Od křiku, pláče, dupání až po válení se po zemi a kdoví čeho ještě. Postupem času se pak tyto triky stávají akorát čím dál rafinovanější.

S nadcházejícím věkem Vodnáře se začnou postupně měnit i naše vztahy. Vesmír bude velice nemilosrdně vrážet klíny do všech partnerských vztahů, kde to zavání jakoukoli formou závislosti. Muži budou nuceni učit se ženským a ženy mužským činnostem.

Omyly v životě člověka působí bolest, zmatek a bláznění. Společnost takových jedinců se podobá psychiatrické léčebně se vším všudy: musí tam být neustálý dozor, zámky, mříže, tresty, odměny, psychologové, psychiatři a prášky. Také chléb a hry. Občas dojde ke krveprolití, mezitím jsou hádky a usmiřování, lásku střídá nenávist, bujaré veselí smutek, zoufalství a deprese. Je tam jen pár rozumných lidí a jinak celkem samí blázni, jejichž počet časem narůstá. Člověk, který mluví pravdu, dodrží slovo a má trochu soudnosti v hlavě, je v této společnosti šokující výjimkou – je za blázna. Naopak myšlení skutečných bláznů je tu normou.

Nejrůznější zdravotní i duševní problémy, jakož i potíže ve vztazích a s financemi, bývají následky traumat prožitých v minulosti, neboť vše, co duše kdy prožila, je zaznamenáno v našem podvědomí, nikam se neztrácí. Tyto stopy můžeme najít vybavováním si na základě asociací (asociace je propojení nějaké vzpomínky či fantazie s něčím, co se nám v souvislosti s ní vybaví).

Je dobré zauvažovat jednotlivě o každé větě...

 

Dnes přinášíme v rámci cyklu Ve stopách bhakti další esej Míly Tomášové z knihy Třpyt prázdna, vydané nakladatelstvím Avatar .