Tradiční přístup k psychickým potížím využívá psychopatologickou terminologii: symptomy, onemocnění, diagnóza. Není však v některých případech možné a výhodnější hovořit o psychospirituální krizi namísto schizofrenie či psychózy?
Zvládat nároky života není pro Marii Štěpánovou (jméno je změněno) v posledních sedmi letech jednoduché. Po porodu syna se musela začít vyrovnávat s jevy, o jejichž existenci neměla dříve ani ponětí. Vše začalo občasnou ztrátou kontroly nad vlastním tělem, vibracemi, nevolnostmi a pocity stoupání energie po páteři. Po třech letech se symptomy začaly stupňovat. K neobvyklým tělesným pocitům se připojily automatické pohyby, připomínající dramatický tanec nebo jógové cviky, a "spontánní příliv informací do hlavy".
Nápor podivných události byl tak velký, že musela opustit své prestižní a lukrativní zaměstnání, a byla dvakrát hospitalizována na uzavřeném psychiatrickém oddělení. Z hlediska tradiční psychiatrie se podobnými symptomy projevuje psychóza nebo schizofrenie. Na pobyt v léčebně vzpomíná Štěpánová jako na nejhorší období svého života. Nové terapeutické metody, které se v posledních létech prosazují v zahraničí, umožňují citlivější přístup. Lidé s podobnými příznaky bývají označováni za pacienty v psychospirituální krizi. Komplikovanou fázi duchovního vývoje mají možnost prožít v lepším prostředí, než je psychiatrická léčebna. Marie má ale smůlu. Žije v Čechách.
