O Egu se tvrdí, že je příčina všeho zla.
[1]
Metafyzicky není na tomto výroku nic nesrozumitelného. Je-li Bůh absolutní dobro a stav bez Ega něco jako splynutí s Bohem, pak by dosažení tohoto stavu mělo automaticky garantovat, že konáme dobro. To podporují i výroky o tom, že realizované bytosti (bytosti bez Ega) plní Boží vůli a netvoří karmu. Dvě pragmatické otázky ale zůstávají nezodpovězeny: a) proč by tomu tak mělo být, proč je vlastně neexistence Ega zárukou konání dobra, a b) co v praxi konání dobra, či lépe bytí dobrým, znamená.