Protože dnes víme o chování a činnosti mozku daleko víc, než mohli tušit všichni ti buddhističtí či zenoví (ale i další a jiní kdysi „osvícení“ či jen nějakým tím extatickým náboženským zážitkem překvapení) osvícení mistři, pokusím se ten močál iluzí, pověstí, mýtů a falešných nadějí trochu promíchat. A případně napomoci těm, kteří stále ještě umí (nepředpojatě) číst, si tohle puzzle intelektuálně složit. K osvícení jim to sice nepomůže, ale třeba je to bude motivovat k praxi.

Ať ve vás vznikne zalíbení či láska k čemukoliv, pak k oné věci bude vaše mysl jednobodově směřovat, protože to je pro mysl přirozené. Dokud ve vás nevznikne pravá láska k átmanu, nenastane, aby jste se stočili dovnitř a jednobodově átman pozorovali. Namísto toho budete mít vždy nějaké či onaké výmluvy, proč si tak nepočínáte.

Na základě komentářů, za které děkuju, bych chtěl pokračovat v pokusu objasnit roli osvícení v buddhismu.

Zážitky vysvětlované reinkarnací mají vždy velmi podobný scénář. Nějaká osoba si vzpomíná na dřívější život, na podrobnosti z tohoto života, o kterých by neměl dotyčný nic vědět. Někteří lidé dokonce začnou i plynně mluvit cizími jazyky. Nezřídka jsou to jazyky, které lze obtížně určit, protože se jedná o dávno mrtvé jazyky, ovládané pouze několika odborníky.

Jedna internetová postava se mě ptala, jestli jsem osvícený. Tady je pokus o odpověď.

Přinášíme vám popis tradiční metody orákula I-tingu s použitím stonků řebříčku. Tato starobylá technika je dosti složitá a text je poněkud těžkopádný...
Takže pokud by někdo měl k dispozici srozumitelnější návod, rádi jej zveřejníme.

Protože mnohým čtenářům bude možná článek od J.Vacka nepříliš srozumitelný, dovoluji si jej doplnit ještě jedním článkem, který je snadněji k pochopení. Popisuje to samé, ovšem pomocí přirovnání ke snu. Jedná se o úryvek z knihy "Já skutečnost o sobě" od Rameše Balsekara str.99 - 100, 119 - 120

Dovoluji si čtenářům JZ nabídnout k přečtení krátký závěrečný úryvek z pojednání "Vědomí je vše, vše je vědomí" od J. Vacka z knihy "Vrcholy poznání" od J. Vacka, 2002, str.183 - 184. Podle mého názoru se jedná o jeden z vrcholů advaitové (ne-dvojné) filozofie, který v mnohém překonává známá staroindická díla či učení mnoha mistrů současnosti jako např. Ramana Mahariši nebo mnou velmi oblíbený Nisargadatta Maharadž.
Myslím, že je zde velmi výstižně popsána jak samotná duchovní cesta "rozlišování" tak i stav "nerozlišování" sahadža nirvikalpa samandi, tedy stav kdy vše je vnímáno jako Já a mizí rozlišování vnitřního a vnějšího. Vše je Jednota a Jednota je vše.

Od čtenáře jsme dostali hezkou povídku, chceme se s vámi o ni podělit.

Toto pojednání svým způsobem navazuje na článek „Drogy na duchovní cestě“ ačkoliv vůbec není o drogách. Nicméně zabývá se fenoménem tzv. změněného stavu vědomí. Tentokráte vědomým sněním. Nepíšu o těchto fenoménech kvůli nějaké objevnosti či snad kvůli posilování své (čí?) důležitosti .Vize, jakékoliv, pro mě nejsou důležité ve smyslu jejich barviček, sdělených pravd a „božských“ vnuknutí. Beru je pouze jako etapu cesty k jednotě, kde není žádný chytrý Bůh a hloupý člověk a to ještě etapu začátečnickou. Je to hra na sebeobjevání. Jsem si velmi vědom pravdivosti slov tuším že Drtikola, že kdo má různé vize, vizionářské sny atd. je ještě dalek jednoty. Snažím se proto vždy po nějakém podobném prožitku o dvě věci – o pochopení poselství onoho prožitku a o zahlazení do jednoty prožitku samotného. Je stejně důležitý a svatý jako to, že mohu večer pohladit svou ženu, vyrazit s rodinou na výlet nebo spořádat dobrou večeři. A to neříkám proto, že se to tak říkává, ale proto, že to tak cítím a vnímám.