Tento článek je z diskuse, takže je trošku vytržený z kontextu. Ale opravdu jenom trošku...

Ramana Maháriši říká a není sám: „Mistr je jen jeden a je jím Bůh“. Mistrova osoba Bohem není, ale je s ním spojena a je jeho nástrojem a průchodem, skrze který pravý mistr, Bůh působí svým božstvím a tak vede k Bohu ty, kteří se k němu obracejí o pomoc na stezce.

Kouzelné formulky, kterými můžeme přispět k naplnění svého života. Přinášíme další ukázku z knihy Marion Weinsteinové Pozitivní magie. (Z archivu)

Je hloupé konat dobré skutky. Je naopak přirozené být dobrým a přirozeně činiti nevědomě dobro. Je hloupé být věřícím. Je přirozené důvěřovat a padnout Bohu do náruče, ač ho nemůžeme v tomto stavu rozpoznat. Je hloupé být mistrem. Je přirozené být šťastný ze svého života a štěstím nakazit lidi okolo sebe. Je hloupé přemýšlet nad nebezpečím začínajícího vztahu. Je přirozené vztah prožít intenzivně a přijmout i vlastní rozchod.

Něco o vzývání Bohyně podle Starhawk

Netradiční terapie, které jsou založené na sexuálních aktivitách a sexuálních představách. Ponoříme se společně do tajemství sexuální ezoteriky.

Sestřička měla včera rande. Nesmírně komplikovaná záležitost. Neměla by být. Ovšem vlastní mysl, která se nikdy neúčastní samotné lásky, protože ji nemůže rozumět, se hlásila o slovo. Bojíme se vytáhnout stavidla emocí a padnout do divoké řeky naprosté zamilovanosti. Nikdy nedokážeme popsat, co je to láska. Nejde to. Schází logika i pochopení. Láska je tajemství i zázrak.

Motáme se v té šílené kouli, v mysli. Kdysi jsem četl buddhistickou knihu a v té bylo napsáno: To co vidíš, je sen.

Elohim v Jitřní zemi (v komentáři k článku "Co člověk může dělat?:-)" - pozn. J.Š.) tvrdí, že ego jsme my sami a že proto není možné, abychom toužili součně po dvou zcela odlišných věcech, jako je například svět a vysvobození. Byla by to prý duševní nemoc - schizofranie. Velmi se mýlí...

Obraz rodící Bohyně, který namalovala Foosiya Millerová svého času šokoval...

Ženy, přineste zprávy ze svých cest, ze svých setkání s Bohyní...
Báseň od Apshodel P. Long

Pozvánka na seminář s Marií Hlávkovou a Ivanou Megovou do Prahy.

Mluvil jsem se svou přítelkyní. Byl jsem potichu. Vyprávěla o věčném hledání mužů a žen. Mluvila o mužích. O jejich neporozumění potřebám žen, o jejich necitelnosti a vyhraněnosti. Mlčel jsem a souhlasil. Vím, že žena potřebuje něžnost, hodně času, mazlení a objímání. To muži neumí. Jsou naprosto jiní. Nakonec vše skončí u rozdílného přístupu k sexu.

Meditace na pozorovatele (nezaujatého, sebe si vědomého) a meditace na Já Jsem jsou pro džňánajogína tím, čím malá a velká násobilka pro matematika. Právě tyto meditace činí džňánajógu džňánajógou, tedy praktickou metodikou k poznání sebe sama, svého vědomí a bytí. V obou případech jde přitom o meditace bezpředmětné, tj. meditace, při nichž není předmětem soustředění nic projeveného (jako třeba plamen svíčky nebo obrázek mistra). A právě díky tomuto společnému rysu může být pro toho, kdo se stezkou poznání začíná, obtížné se v obou meditacích zorientovat.

Samota nás tíží, cítíme se osaměle. Bojíme se sami sebe, vlastní samoty a proto stále vyhledáváme lidské společenství na potvrzení sebe identity. Bojujeme o oprávněnost našich, specifických názorů a pereme se o absolutní pravdu.