Mírumilovná akce proti každoročním útokům přistěhovalce Santy Klause na naše hlavy

 

 

Když se člověk nějakým způsobem „čistí“, ať už tělesně, třeba tím, že přestane „cpát mrtvoly do střev, a to hned dvakrát ze sebou“ (jak zní definice pojídání uzenin), nebo začne myslet a jednat pozitivně (a pomocí „kartáčků“ meditace nebo zpěvu manter se tak naučí čistit i mysl), za nějakou dobu se dostaví následky: lépe vidí, slyší, vnímá, přestane se rozčilovat, získá jakýsi nadhled na bouřemi ve všech těch hrníčcích současného světa na všech jeho úrovních, je zdravější a často se směje. Upevní kvalitní vztahy. Atd. Ale protože každá mince má dvě strany, dostaví se i efekty, se kterými obvykle na počátku své Cesty nepočítá.

„Proč a kdy jsme ztratili schopnost se bránit proti lži, ze které se v demokracii pomalu stává norma?“ ptá se Karel Hvížďala sám sebe ale i nás čtenářů ve svém pronikavě upřímném eseji. „Tato otázka dlouho pronásleduje mé tiché já, zejména když zažívám za našimi hranicemi na západě úplně jinou atmosféru. Studenti jsou tam hrdí a výřeční lidé, kteří konfrontují přednášejícího s jinými názory a s vnitřním zápalem ho vyzývají ke společnému hledání pravdy. Tohle se mi v Čechách a na Moravě stává výjimečně.“

Nepřetržitá řada novinek, kterými nás zaplavují různé neurovědecké týmy, pokračuje zprávami které občas, nejen laickou veřejnost, notně překvapí. Ukazuje se např., že mozek dítěte v děloze trénuje slyšení ještě dříve, než je vyvinut systém středního ucha, že čím je matka (tedy těhotná žena) oblejší, tím chytřejší dítě bude mít, a už se dokonce podařilo vyvrátit mýtus, že kojení způsobuje pokles prsů.

„Náboženství je holt mužský výmysl a Bůh proto musí být mužského rodu, i kdyby na chleba nebylo,“ napsal v diskusi pod článkem Pavla Sikory nějaký Jaroslav, a inicioval tak další várku názorů pro a proti. A protože je to téma, které také symptomaticky zapadá do éry poodhalování minulých mýtů a iluzí a současných objevů o tom, jak člověk vnímá a jak (mu to) myslí, pokusím se naznačit jinou možnou alternativu.

Onehdy se mne kdosi ptal, jestli jsem feministka. Přivedlo mne to do rozpaků. Ne snad, že bych se styděla přiznat barvu, ale že jsem nevěděla. Nemám tu otázku vyřešenou. Začala jsem tedy uvažovat. Říci, že nejsem feministka by znamenalo od feministek se distancovat, což rozhodně nemíním. To hnutí vzniklo jako přirozená reakce na naprosto nesmyslné podceňování žen.

 

„Zatímco televize a noviny předstírají, že nejdůležitější jsou politici a celebrity všeho druhu, skutečnou součást našich životů tvoří spíš procházka v lese, letní louka nebo podzimní houby,“ píše Václav Cílek v čerstvém Respektu a já vřele souhlasím.

Objevů popírajících co si ještě nedávno a neochvějně „myslela“ lékařská věda (se stále se zdokonalujícími zobrazovacími metodami) přibývá. Domnívat se, že si lékaři z té záplavy zjištění, popírajících jejich častou aroganci a ostentativní vševědoucnost, vezmou ponaučení, a začnou být pokorní a ke svým pacientům vstřícní, je ovšem naivní (jsou to většinou muži, a ti chyby nikdy nepřiznají).

Pred nedávnom mi môj priateľ s rozčarovaním rozprával o podmienkach v závode, kde pracuje. Ide v podstate o pomery, panujúce takmer vo všetkých súčasných výrobných prevádzkach, ktoré nám sem boli „importované“ spolu s toľko očakávanými, zahraničnými investíciami.

Murphyho „zákony“ (např.: Co se může pokazit, pokazí se.) jsou snad dostatečně známé a ověřené. V posledních deseti letech, alespoň u mě, jsou ale vhodně a často doplňovány i činností jakéhosi původně počítačového skřeta (slovo skřítek nevystihuje dostatečně jeho zlomyslnou činnost), kterému říkám Gejts (podobnost se jménem člověka, který je zodpovědný za všechny ty chyby a záplaty záplat ve světu dominujících programech počítačů není náhodná).

Akce Moudrost Lakotů s Johnem Brave Hawk v listopadu 2007 se ruší, protože mu americká vláda do dnešního dne nevydala cestovní pas.

 

Vyměnili nám v domě poštovní schránky. Den či dva jsou označeny jen jmény. Jsou pryč rukodělné výzvy listonošům a různým agentům dosud přilepené na schránky, aby nevhazovali reklamy. Za tyto dva dny se pod schránkami navršila docela pěkná hromádka reklamních tiskovin.