Na túto tému sa už veľakrát hovorilo a aj hovorí.Ludia sú buď striktne za jednu, alebo druhú možnosť. Pritom si večšina z nich ani neuvedomuje, že všetko zo všetkým súvisí.
Jedno teda nadväzuje na druhé a nie je možné ich od seba odlučovať. Je však možná transformácia, ktorá vedie ku koexistencii. Ponúkam vám pohľad, ktorý je však nutné chápať v súvislostiach a hlbšie nad nim uvažovať.

Nic nového pod sluncem: věděly to naše babičky, řídily se tím staré národy a dodnes to platí například v Indii. Proto jsou také tak důležité pohádky (nejlépe ty, které dětem čte tatínek nebo maminka před spaním), proto jsou tak důležití dědečci, kteří si vnoučka občas posadí na klín a vypráví a trpělivě odpovídají na neustálá „proč?“.

Pokud bude Sveroatlantická aliance plnit solidární obrannou funkci, jsem, sice bez valného nadšení, pro spolupráci. Jsem ale proti tomu, aby si USA stavěly na našem území svou základnu.

Od čtenáře jsme dostali zajímavý článek ze staršího ročníku časopisu Regenerace. Snad poslouží i jako určité varování, že se toho na naší duchovní scéně od časů Karla Weinfirtera zase tolik nezměnilo.

Přestože je to pravděpodobně vůbec nejdůležitější a nejpalčivější téma současné společnosti (která vymírá), jednotlivé televize se mu věnují jen velmi sporadicky. Mám na mysli těhotenství a porod.

Všechny domorodé společnosti odjakživa praktikovaly rituály puberty a věděly proč. Jejich neexistence v tzv. západní rozvinuté společnosti vadí víc, než se původně zdálo (jak si nemohli nepovšimnou i pánové Jung nebo Eliade):. „Zatímco v tradičních společnostech hraje iniciace zásadní roli, v současné západní společnosti téměř neexistuje,“ píše ten druhý.

Abychom pochopili smysl lidského spolupůsobení, nechme se poučit zákonitým dějem, který se odehrává v našem těle vždy, když se zraníme a způsobíme si krvácení otevřené rány. Co se tehdy děje?

Někteří lidé říkají, že se kočky nemusejí nikdy koupat. Že se samy olížou do čista. Že mají ve slinách jakýsi speciální enzym, který na kočku působí jako nový Cillit - rozpustí špínu a odstraní ji z kožíšku.

To totiž tvrdí v Lidových novinách mluvčí Fóra PSR (co to znamená netuším), „zodpovědných“ výrobců lihovin. Světe div se, prý nebýt alkoholu, opilý manažer, o kterém psal v tomtéž listu psychiatr Nešpor, by se stejně dostal do obdobné léčebny (rozuměj: místo záchytky), „zneužíval by jiné psychotropní látky, jako například léky, ředidlo nebo jiné víceméně nelegální drogy.“ A pak napsal věty, které by se měly tesat do kamene: „Člověk se nestává alkoholikem, protože alkohol existuje a je dostupný. To by u nás musel být alkoholikem každý. Alkohol není příčina, ale symptom. Neexistence alkoholu, tedy jeho zákaz, by nezměnila vůbec nic.“

Pokud byste se před dvaceti lety kohokoli, kromě několika špičkových odborníků (kterým se tehdy říkalo snílci), zeptali, jestli si člověk může na louce po telefonu popovídat s přítelem, který žije na druhé straně zeměkoule, samozřejmě byste řekli že ne (a poklepali byste si na čelo). Vida, dnes to je možné a v našich krajích už i běžné.

Historie lidstva i vědy je kromě jiného i historií „nešťastníků“, kteří měli tu neblahou čest být ve svém oboru prvními objeviteli nebo uživateli tehdy překvapivých myšlenek či postupů.

Po delší době se opět hlásím s čerstvou dávkou poezie, tentokrát své vlastní. Snad vás zaujme a zpříjemní adventní čas určený k zamýšlení...

Témy, týkajúce sa ľudského života boli už i v minulosti predmetom prvoradého záujmu verejnosti. Jednou z nich je aj problematika Interrupcie, i keď je nesporné, že je všeobecne chápaná dosť kontroverzne, vyvolávajúc ostrú spoločenskú polemiku.