Svět, tak jak jej vidí média, není věrným obrazem skutečného světa, jak jej prožívá většina z nás. Jistě se ale shodneme na tom, že staré, navíc zkorumpované struktury v nových měnících se podmínkách přestávají fungovat. Změna vycházející od nich je přitom v nedohlednu, protože „do politiky by museli přijít zcela noví lidé. Ti, kteří tam léta sedí, to změnit nedovedou,“ říkají odborníci na korupci. Čímž je naznačen jeden z možných způsobů iniciace změn: zvolit nové (a především ženy).

V rámci brouzdání po internetu mne zaujala rada čtenářce, aby si dala pozor na rychle utvořené závěry na toho či onoho člověka (v tomto případě na Petra Hanniga, volebního lídra Strany zdravého rozumu), protože „nechodila několik měsíců v jejich mokasínech“. Při vší úctě, nesouhlasím s obhajováním tohoto člověka a pokusím se svůj názor vysvětlit.

Další a další záhady lidského myšlení odhalují další objevy neurověd jako na běžícím páse: ukazuje se, že nám evoluce dala (respektive posílila) i schopnost odhalovat souvislosti. Když náš prapředek dokázal odhadnout nebo dokonce předpovědět, jak se bude vyvíjet (či opakovat) počasí, velikost příští úrody nebo milostný vztah vládce kmene, zcela jistě z toho dokázal těžit i příslušné výhody.

Při odvozu policejním autem z antifašistické demonstrace na Palackého náměstí a na policejní služebně byla podle svědků zbita policií Kateřina Jacquesová, vrchní ředitelka sekce lidských práv a rovných příležitostí Úřadu vlády ČR a kandidátka Strany zelených pro sněmovní volby. Byl zatčen novinář, který část zásahu snímal.

Současnost není moc úrodná na politické vtipy. Jeden dost chabý představuje krátký rozhovor: "Koho budeš volit?" - "Komunisty" - "Ve které straně?".

Že bulvár píše nesmysly, dobře mu tak, to jeho čtenáři tak trochu tuší a počítají s tím. A v bulváru k obvyklé nehoráznosti přidají alespoň co největší fotky. Nebo že by dnes už prakticky všechno byl bulvár? I seriózně se tvářící ženská internetová stránka www.zena-in? Nedávno tahle Žena-in vybídla k diskusi na téma „když láska k miminku nepřichází“. Použila dopis jedné čtenářky, která napsala: „…ten maličký uzlíček, který jsem držela poprvé v náručí, mi nic neříkal. Pečovala jsem o svou dceru, kojila ji, ale spíše automaticky. Neuronila jsem jedinou slzu na každým tím modrým pohledem, připadala jsem si jako robot. Nezanedbávala jsem ji, ale ani jsem nebyla štěstím bez sebe…“

O tom, že přepis nějakého proslovu se nedá číst, vědí své všichni, kdo museli někdy takový proslov přepisovat a upravovat. V mluvené řeči lze přeskakovat, navazovat na témata, člověk komunikuje a vyjádří spoustu vědí i zámlkami, přízvukem, důrazem, pauzami atd.

Slovo amatér mám rád a provází mne celým životem. Mám na mysli ovšem jeho pozitivní verzi, od „amare“, tedy milovat (to, co dělám). Však jsem také celá 70. léta podepisoval své obrazy a samizdatové články jako „amateur“.

Reakce autora na některé diskusní příspěvky...

Lidé jsou zvláštní tvorové. Díky genové odchylce jim kdysi začal růst mozek, díky nutnosti překonávat přírodní katastrofy se naučili používat mozek a oštěpy a pazourky, díky sociálním vztahům vznikla kultura. Program lidského mozku se zdokonalil tak, že na jedné straně člověk netuší, že je řízen programy své mysli, ale na druhé straně několik snaživců tento trik lidské mysli již před dvěma a půl tisícem let odhalilo. Přes veškerou pýchu na technologický pokrok se ale současný člověk ve své stádnosti a schopnosti být obalamucen od svého prapředka před desítkami tisíc let zase až tak neliší.

Jako člověk cele spjatý s informačním věkem, který si neustále vychutnávám, sleduji pravidelně televizní vysílání. Mimochodem, moje žena to sice nechápe (je žena, a tak odpočívá mluvením a jinými ženskými aktivitami), ale právo muže, který odpočívá „po lovu jelena“ tak, že kouká do bedny (rozuměj, obrazovky televizoru) místo do ohně, nebo do novin (místo na hvězdy), už začíná respektovat.