Zajímavá úvaha jednoho našeho čtenáře nad vztahy rodičů a dětí.

Mohlo by se zdát, že móda (myšleno obecně) je fenomén, zasahující jenom světskou oblast (oblečení, obutí, sport, architektura, auta, přenosové zařízení – technika obecně apod.).

Zajímavá výpověď o závěrečné fázi NDE (životní film a soud) dle popisu osoby, která to absolvovala.

Negramotná dívka, s níž se jako třináctiletý oženil, vydechla naposled s hlavou položenou na jeho kolenou 22. 2. 1944.

Jestliže předpokládáme, že se celá biosféra vyvinula jako jediný živý systém, v němž všechny subsystémy mají rozličné a vzájemně na sobě závislé role, potom lidstvo, jež je subsystémem tohoto širšího planetárního systému, nemůže být z něj vyděleno a nemůže s ním zacházet jako s odděleným celkem.

Pozvánka na setkání a daršan 29. - 30.7.

Až do poloviny 20. století se zacházelo s každým oborem vědy více méně jako s izolovaným polem: Fysiologové studovali tělo, sociologivé společenské skupiny, inženýři mechanické systémy.

Jedním z čelných zastánců teorie, že planeta Země se chová jako živý organizmus, je britský vynálezce a chemik James Lovelock. Jeho myšlenky, které tak zásadně změnily u mnoha lidí vnímání této planety, jsou náhodným plodem soupeření obou supervelmocí, SSSR a USA, v kosmonautice.

Pohled na Zemi z vnějšího prostoru umožnil další intuitivní vhled: uznání možnosti, že planeta jako celek by mohla být živým organizmem.

Reakce na článek Sai Baba a jiní.

Použil jsem stav nula. Nenapadá mě jiné přirovnání. K pochopení tohoto "postoje" který se stává čím dál tím větší přirozeností nám nepomůže úvaha. Lze to pouze prožívat a i potom je vysvětlování těžké.

Živá planeta Země, Gaia, modrá perla...
Starší text z archivu, k zamyšlení...

Velmi dlouho, dlouho jsem se dostával k pochopení sebeúcty, motivace, konání, dosahování, vlastnění majetku. Viděl jsem celou škálu tzv. lidského úspěchu od lidí velmi chudých, nemotivovaných a lidí úspěšných a bohatých.

O Matce jsem slyšela již dosti dávno, ale neměla jsem pocit, či vnitřní touhu, která by mi říkala, jeď za ní. Až asi před dvěma měsíci mě oslovila kamarádka, která sháněla čtvrtého spolucestujícího do auta, že jedou do Německa za Matkou a jestli bych nechtěla jet s nima. Rozvažovala jsem se jen krátce, přece jen jsem dosti skeptická k působení "druhého" na svou osobu, účastnila jsem se asi před rokem přednášky a předávání daršanu Josefa Kořenka, což jsem vnímala jako velkolepé divadlo působící především na emoce přítomných, ale v tomto případě jsem cítila, že ano, že chci jet, že to tak má být.

A tak se vždy vracím zpátky k sobě. Není jiného území než naše vlastní bytí, naše city, touhy a přání. Chci pro sebe to nejlepší i když již nedokážu definovat přesnou podobu svého rozhodnutí, prosby, motlitby, co by se mělo stát a kam se mám dostat.