Skupina emočně zabarvených představ, asociovaných se zážitky a obrazem matky. Mateřský komplex je potencionálně aktivní komponentou psýché každého člověka; je formována především zkušeností s vlastní matkou, ale také zkušeností z dalšími ženami a kolektivními očekáváními. Působení konstelovaného mateřského komplexu se různí podle toho, zda jde o syna či o dceru.

Depresivní lidé se často straní ostatních... Mají strach, že je druzí odmítnou a oni tím úplně ztratí sebe samé. Pro depresivní lidi bývá těžké přijmout sebe sama. Zpravidla jim připadá, že je všichni ostatní odmítají. Mají nízké sebehodnocení. Obvykle si myslí, že je ostatní ponižují a neberou vážně. Často se tím dostávají do začarovaného kruhu. Kdo nedokáže přijmout sám sebe, má přehnaná očekávání, pokud jde o uznání druhých

Slovo „zralý“ obvykle používáme, když mluvíme o ovoci. Zrání završuje růst. Ovoce je zralé, když se stalo tím, čím má ze své podstaty být – když je stravitelné, chutné a pro lidi užitečné. Zralý člověk je ten, kdo se rozvinul a stal se pro ostatní požehnáním. Gordon W. Allport pojmenoval zralost jako to, co dělá z osoby osobnost. Jako sjednocení všeho, co v nás je, všech našich schopností a možností, světlých i stinných stránek. Zralý je ten člověk, který je sám se sebou v souladu… Nerozpadá se do různých rolí.

Emoce mohou být vysoce nakažlivé. Emocionální projev jedné nebo více osob může infikovat druhé – vlna vzrušení se rozšíří jako lesní požár. Emocionální bouře lidí v davu, kteří jsou rozčilení, protože mají strach, propadají panice nebo prožívají radost, nechtěně jedince strhne…. Co se týče cítění, je tomu jinak, to má člověk pod kontrolou a všechno může zůstat v klidu.

Pohádky často symbolicky vyjadřují některé skutečnosti, které nám život přináší. Situace podobné té, v níž se ocitne pohádkový hrdina: „Dej mi to, o čem doma nevíš!“ Obvykle ochotně kývne… aby pak následovalo dlouhé a hořké „Kdybych to jen býval věděl…“

Jak často se něco podobného stává i nám?  
Častěji, než bychom si mysleli. 
 

"Ach jo" v žádném slovníku ani encyklopedii nenajdeme a málokdy to vidíme napsané. Ale většina z nás ten zvuk vydává každý den. A používá ho celý život.

V našem nitru nepřetržitě probíhá tok pocitů držících krok s tokem myšlenek. Vždycky, v každou denní dobu se dá říci, že máme takovou či onakou náladu, přestože si v denním shonu její jemné výkyvy neuvědomujeme. Probouzíme se mrzutí či naopak dychtiví, každodenně vnímáme slabý nápor frustrace vyvolaný nutností odejít do práce, v průběhu dne nás nahoru dolů unášejí stovky, ba tisíce slabších či silnějších citových vzruchů.