Čechy jsou jedinečným místem, které určuje tempo transformace. Co změníme na sobě, energie se přenáší dál. Čím více jsme láskou, čím více milujeme, ale také čím zdravěji žijeme, hýbáme celou planetou. Čechy leží v srdci Evropy a prochází jimi planetární strom života. Máme zodpovědost. Narodili jsme se tu, abychom naplnili své poslání. Hopi zdůraznuje především kvalitu stravy a připomíná jedinečný význam rodinného krbu. Ukazuje cestu jak dojít do jednoty a propojit mužský a ženský princip v sobě skrze stravu a naši krev.

Závěrečná část studie se věnuje současné globalizaci ayahuasky ve vztahu k protidrogové politice ve světě.

Další část překladu studie o globalizaci ayahuasky se věnuje otázkám jejího používání v současném světě, včetně právních problémů v různých zemích.

Zajímavá studie stále rostoucího rozšíření ayahuasky ve světě. Zabývá se jejím možným přínosem a omezením případných rizik. Ve studii je také zmíněna postupná legalizace užívání ayahuasky v rámci obřadů církví Santo Daime a União do Vegetal, ke které došlo v USA, Austrálii, Itáliii, Nizozemsku a Španělsku.

Dr. Stanislav Grof se narodil se v roce 1931 a vystudoval medicínu v Praze. Působil jako psychiatr v Kosmonosích v KÚNZ pro středočeský kraj a nakonec jako spoluzakladatel Výzkumného ústavu psychiatrického, kde se věnoval zkoumání účinků LSD na lidskou psychiku a možností využití této drogy v psychoterapii. Od roku 1967 žije v USA, kde se věnoval mimo jiné výzkumu psychedelik. Později vyvinul techniku holotropního dýchání, která umožňuje dostat se bez použití drog do transcendentních oblastí lidské psychiky a prožít opětovně jejich obsah, což může přispět k integraci osobnosti.

V roce 1818 vyslovil německý lékař Heinroth názor, že tělesné choroby mají psychické příčiny. Tehdy se mu kolegové jednoduše vysmáli, ale ne proto, že by jim takové tvrzení připadalo samozřejmé, nýbrž proto, že myšlenka, že by v medicíně mohlo existovat něco jako psychosomatika – právě Heinroth zavedl toto slovo – jim připadala naprosto scestná.

Obtíž spočívající v odlišení jevu od podstaty není nic nového. Už před 2400 lety Sókratés prohlásil: „Neexistuje taková nemoc těla, která by nesouvisela s duší.“ A Platón, nejslavnější Sókratův žák, si stěžoval: „A to je právě největší chyba v léčení nemocí, že existují lékaři pro choroby těla a jiní pro choroby duše, přestože obojí nelze od sebe oddělit.“

          aneb všechno se dá energeticky převrátit.