25. prosince ve 3 hodiny středoevropského času došlo poblíž Saturnova měsíce Titanu k oddělení modulu Huygens od sondy Cassini. Sonda Huygens má na Titanu přistát 14. 1. 2005.

Zítra v ranních hodinách nás čeká úplné zatmění Měsíce, až do roku 2007 poslední viditelné u nás. Pokud je chcete vidět, budete si muset přivstat a doufat, že vyjde počasí.

Aneb "Mimozemšťané po kapkách".
Už dlouho je patrné, že lidé jsou pomaloučku připravováni na velkou proměnu, na přijetí nepřípustného, paranormálního, na změnu v pohledu na svět. Proces byl nazván aklimatizací. Nechejme ale popisování, zamysleme se nad konkrétním problémem v souvislosti se lží, do níž jsme celou řadu let vtahováni.

V nejbližší době nás čeká meteorický roj Perseidy s maximem 11. až 12. srpna. Jsou nazvány podle souhvězdí Persea, ze kterého zdánlivě "vylétají".

O slunečních skvrnách věděli již staří Čínští astronomové, věděl o nich i Aristoteles, i když je odmítal a Galileo kvůli nim byl obviněn z kacířství. Současná astronomie již o nich ví o něco víc, umí popsat cykly, v jakých se sluneční skvrny vyskytují, ale skutečná příčina jejich vzniku je zahalena tajemstvím dodnes.

Pomalu se nám blíží vzácný přechod Venuše přes sluneční disk. Budeme jej moci pozorovat 8 června, přechod potrvá 6 hodin a bude viditelný z téměř celé Evropy, Afriky a Asie.

Satelity NASA sledujíci již 18 roků teploty zemského povrchu potvrzují globální oteplování, vyvolané přírodními jevy i člověkem způsobenými změnami na Zemi. Jak bude vývoj pokračovat dál je otázkou, ale v této souvislosti je dobré připomenout i další mechanismy, které se do skleníkového efektu mohou zapojit. Před časem jsme například přinesli článek o problému hydrátů metanu v mořských sedimentech.

V pondělí 15. 3. oznámil Dr. Michael Brown na tiskové konferenci v NASA objev nového velkého objektu za drahou Neptuna, který je zároveň zatím nejvzdálenějším tělesem, jaké kdy bylo objeveno. Protože konference byla oznámena již v pátek, a během víkendu "prosákly" od astronomů některé detaily, začaly se v tisku objevovat zprávy o objevu desáté planety, které vyvrcholily v pondělí večer. Co je tedy na objektu, který dostal (zatím neoficiální) název "Sedna", podle Inuitské bohyně moře, tak zajímavého?

Zajímavosti na březnové obloze nám připomíná tiskové prohlášení České astronomické společnosti.

Vypadá to, že ani náš Měsíc není geologicky mtvé těleso. Vypadá to, že ani tělesu jeho velikosti nemusí žhavé jádro úplně scházet.

Čas od času se znovu oživují debaty o tajemné obří planetě Nibiru, nazývané občas i Nemesis. Zastáncem její existence je i známý Zecharia Sitchin. Jak to tak vypadá, jejím objevem by nebyli překvapení ani mnozí astronomové.

Aktuální informace o pozorovatelnosti planet na noční obloze. V závorce je uváděna magnituda.

Poněkud exotická myšlenka o možném vlivu štěpných reakcí, probíhajících možná hluboko pod našima nohama v zemském jádru a pokus vysvětlit netradičním způsobem vznik magnetického pole Země.

Již delší dobu někteří vědci se znepokojením sledují, co se děje s magnetickým polem Země. Faktem je, že se pohyb severního magnetického pólu stále zrychluje a zároveň dochází k jeho slábnutí. Pokud by byl současný trend zachován, došlo by k úplnému vyhasnutí magnetického pole již během tohoto tisíciletí. Stojí za připomínku, že před čtvrt stoletím vyšla knížka Ludvíka Součka Tušení souvislosti, ve které se o hrozbě slábnutí magnetického píše v době, kdy tento trend ještě zdaleka nebyl tak zřetelný.

Aktuální informace o pozorovatelnosti planet na noční obloze. V závorce je uváděna magnituda.