Z cyklu Ve stopách bhakti děláme druhou malou vyhýbku, nyní směrem ke křesťanské symbolice Vánoc. Ne, že by v obou esejích Míly Tomášové z knihy Třpyt prázdna, Něco o tantrajóze a Význam Vánoc bhakti nevoněla.
Vánoce jsou symbolickou svátostí, která znázorňuje vývoj v duši člověka. Tak jako v přírodě se vrací slunce a teplo po době temna a chladu, tak také v odcizené duši přijde jednou návrat jejího Božského Světla. Předchází advent - doba očekávání a touhy. Pak teprve se ve chlévě, jež představuje přeplněné podvědomí - chaos, v jesličkách, což je symbol vyvážení citu a rozumu (trojúhleník špicí nahoru značí cit, lásku, špicí dolů - rozum, moudrost, spojený vytváří ležící kříž), rodí božské dítě - Světlo. Je ještě maličké, ale když cit a rozum sílí a spojují se, tj. cit je prosvěcován rozumem¨a rozum láskou, tehdy božské dítě roste a sílí.
Jak se tedy máme připravit, aby se božské dítě - Světlo Poznání v našem nitru zrodilo a vyrostlo v božské, všudypřítomné Já Jsem? V každém z nás je paprsek Boží, a tak se k Němu neustále obracejme ve svém nitru a jistě Ho nalezneme. „Hledejte a naleznete, tlucte a bude vám otevřeno.“ Tlucte znamená neustávejte ve své činnosti.
Božské se projeví tam, kde se lidské zmenší. „Ty musíš růst, já zmenšovat se.“
www.avatar.cz
