Rostlinné indolové halucinogeny a jejich kulty nacházíme především v tropech a subtropech Nového světa, neuvěřitelně bohatých na halucinogenní rostliny.

Mircea Eliade vystižně definoval šamanismus jako "archaickou techniku extáze". Použití termínu "archaický" je zde velmi důležité, protože nás upozorňuje na roli, jakou šamanismus bude muset sehrát ve skutečné renesanci živoucích archaických forem bytí, života a chápání světa.

Život se mě dotkl tam, kde to šlo tam, kde jsem byla schopna se pohnout. V mém smutku, v mé radosti. Už jsem nemohla zůstat stát, musela jsem se vydat na cestu sama za sebou. Krůček po krůčku po tenkém ledu jsem se vydala poznávat. Zatoužila jsem být živá, být sama sebou osídlená. Přijala jsem odvahu léčit sama sebe.

Vstávám. Slunce zahřívá mé konečky prstů a já cítím jak z nich vyskakují ohňostroje modrých jisker životu na pozdrav. Vstávám, rozlévám se po krajině. Pravou rukou objímám cválajícího koně. Cítím jeho horkost, vůni jeho potu. Letí se mnou tryskem tam až na okraj na hranici paralelních světů. Čeká tam na mě vlčice. Pojď, už je čas. Vím na co, proto jsem tady. Mé ruce si vzpomenou na křídla havraních mláďat. Letíme nad propastí až k obloze. Vezmu její lem a odhrnuji ten blankytný zavěs. Síla vstupuje na zem. Sedíme spolu na okraji propasti. Dole hemžení lidí. Kdo si všimne, že se stačí jen podívat vzhůru a bude všechno jiné? Čekáme, smějeme se. Máme čas, nekonečno času. Veselý plamen vlčích očí se na mě dívá. Raduji se, jsem proměněná. Jsem svobodná.

V této ukázce se setkává šamanský svět snění a zapomenuté techniky extáze našich dávných předků.

Šamanské stavy vědomí, jiná realita, kosmologie podle šamanských tradic, střední dolní a horní svět... Kam že to šaman vlastně cestuje?

Nejvýraznější návrat k šamanismu se v rámci Ruské federace podařil Tuvincům. Republika Tuva se proslavila dvěma mezinárodními sympozii šamanů a šamanologů, a to v roce 1996 a 2003. Obě tato setkání podle interpretace místních šamanů spojovala myšlenka "celosvětového propojení šamansky praktikujících a zájemců o šamanismus", ale podle nezávislých pozorovatelů jevila spíše silné nacionalistické prvky.

Nepřestával jsem sledovat, jak se mé porozumění spojitosti mezi tím, co jsme prožívali, a klasickou alchymií rozvíjí intuitivními skoky rezonujícími s díly Gerharda Dorna, Roberta Fludda a hraběte Michaela Maiera, autorů těch nejinspirovanějších literárních plodů alchymické mysli. Zároveň se ale slučovalo i s pohledem na lidstvo a přírodu, který se zformoval s nástupem moderní chemie.

Hlas učitele hovořil v mé mysli: Našli jste to. To je ono. Už to skončilo. Už to nebude dál pokračovat. Během pár hodin se superstruktura se zemí svázané lidské civilizace zhroutí a váš druh se vydá na cestu. Napřed k Jupiteru a potom na Alfu v souhvězdí Střelce. Konečně pro lidské bytosti svítá nový den velkých dobrodružství.