Uvažovali jste někdy nad tím, vydat knihu? Znám jednoho spisovatele SciFi, jehož knihy se mi líbí a nedají se přitom v tištěné podobě sehnat. Protože autor měl problémy s vydavateli, založil si vlastní nakladatelství. Myslíte si, že se tím jeho potíže vyřešily? Ale kdepak, jak vás to jen mohlo napadnout? Žijeme přece v českém Absurdistánu!

Jelikož se lidé stále víc ztotožňují se svou myslí, většina jejich vztahů není zakořeněna v bytí. Proto jsou partnerské vztahy plné konfliktů a problémů a stávají se zdrojem bolesti.

Jestliže partnerské vztahy posilují naši egoickou mysl a aktivují emoční tělo, jak tomu dnes ve skutečnosti je, proč před tímto faktem utíkáme, místo abychom jej přijali? Proč nespolupracujeme s realitou a raději se vyhýbáme partnerským vztahům, nebo hledáme fantóm ideálního partnera jako odpověď na své problémy, nebo jako prostředek k dosažení osobního naplnění?
 

Jednou jsem ve vlaku z Washingtonu do Filadelfie seděl vedle Afroameričana, který tou dobou pracoval pro naše ministerstvo zahraničí v Indii. Tento muž však rovněž kdysi vedl reintegrační program pro mladistvé delikventy z oblasti federálního hlavního města. Většina mladých, s nimiž pracoval, byli členové různých gangů, kteří i vraždili.

Jeden čtrnáctiletý chlapec, který se jeho programu účastnil, zastřelil nevinného teenagera jen proto, aby se předvedl své partě a osvědčil se v jejích očích. Matka oběti seděla u soudu apaticky a tiše až do okamžiku, kdy byl mladík uznán vinným z vraždy. Poté, co byl vynesen rozsudek, pomalu vstala a upřeně se vinníkovi zadívala do očí. „Zabiju tě…,“ prohlásila.
 

Zkreslování informací, které nám nevyhovují nebo které nemáme rádi, známe všichni, protože všichni jsme se stali svědky nějaké debaty nebo hádky. Je lhostejné, o co jde, zda o problém politický, hospodářský, střet věřících z různých druhů náboženství nebo věřících s ateisty. Jsme-li sami k sobě jen trochu upřímní, všimneme si, že se to netýká jen těch druhých, že se v zápalu boje často chováme docela stejně.