Když se jako základní životní princip přijme princip duality, život začne být uměním neustálého harmonického vyvažování vzájemně spojených protikladů. Jak říká Lao-Tse: „Poznáváním mužského a udržováním ženského se člověk stává vesmírným tokem; stává-li se vesmírným tokem, není oddělen od věčné dokonalosti.“ Mužství a ženství se přirozeně netýká ani tak sexu jako dominantních charakteristik mužskosti a ženskosti. Jinak řečeno vzájemně spojené opačné póly protikladů jsou jako opačné, ale od sebe neoddělitelné strany mince, jako póly magnetu nebo jako pulzy a intervaly v jakékoli vibraci.

Dítě žije ve svém malém kouzelném světě a život, který prožívá se svými rodiči a hračkami, ho plně uspokojuje. Ani čas, ani vnější svět ho nijak neznepokojuje. Nemá potřebu něco dokázat nebo něco znamenat v zevním světě.

Vyprávěl mi přítel, jak jeho tříletá dcerka zahlédla malou myš, která vběhla do jejich pokoje a hned zase rychle vyklouzla ven. Zaujalo ji to: chtěla vědět, kde myš žije; a když jí pověděli, že žije až vespod pod jejich domem v díře, okamžitě se zeptala, jestli ta myška tam má také nějaké hračky!

Holčička vyrůstá do světa odlišnosti: jména, rodiče, hračky i jídla se různí… Jinak řečeno objevuje svět, v němž prostor, čas a odlišnost na ni kladou určité nároky: musí si umět vybrat z dostupných možností, některé potřeby a přání se jí nesplní a ona to možná nepochopí. Začala poznávat zevní svět a ten vyžaduje určité objasnění, prozkoumání, vyvinutí určité snahy, a ona se při svých pokusech dosáhnout příjemných pocitů a vyhnout se bolesti musí naučit s ním zacházet: je to úplně jiný svět, který ji nutí ptát se a získávat informace, a to bude vyžadovat, aby se tomuto novému prostředí přizpůsobila. Je to vzrušující.
 

Místo Hadova týdne vám přinášíme horoskop od Petera Mišíka na týden od 21. do 27. června 2010

Popis deprese a temné noci duše je na první pohled podobný. V depresi jako v temné noci duše lidé prožívají pocit vlastní bezmocnosti, bezbrannosti a nahoty, osamělosti, opuštěnosti a odcizení... Jejich zakoušení formuje úzkost, bezútěšnost a pocit, že nic nemá smysl. Zakoušíme v sobě hlubokou temnotu...

Jan od Kříže s temnou nocí často spojuje melancholii... Tvrdě odsuzuje mnohé duchovní vůdce, kteří o depresi a temné noci nic netuší... Myslí si, že zkušenost temné noci je jen melancholie a sklíčenost, nebo že příčinou tohoto prožitku je hřích či neřest. Takovými výklady však jen škodí. Uvrhují lidi do zoufalství nebo bezvýchodnosti.

Subjektivní prožitek temné noci může být formován úzkostí a vnitřní prázdnotou a může mít depresivní povahu. Mezi temnou nocí duše a depresí je však jeden zásadní rozdíl. Temné noci předchází vždy duchovní zkušenost.
 

Protože lidé obecně mají tendenci znovu a znovu prožívat staré emoce, téměř každý si ve svém emočním poli nese nahromaděnou bolest z minulosti, jež tvoří jeho „emoční tělo.“

Kdykoliv můžete přestat hromadit a opakovaně prožívat staré emoce – upustit od mentálního lpění na minulosti, ať se něco stalo včera, nebo před třiceti lety... Můžete svou pozornost zaměřit na dokonalý přítomný okamžik a stát se Přítomností. Jen tak se osvobodíte od myšlenek a emocí.

Nic z minulosti vám nemůže zabránit v plném prožívání přítomného okamžiku, a když tu moc nemá minulost, tak kdo potom?