Dítě žije ve svém malém kouzelném světě a život, který prožívá se svými rodiči a hračkami, ho plně uspokojuje. Ani čas, ani vnější svět ho nijak neznepokojuje. Nemá potřebu něco dokázat nebo něco znamenat v zevním světě.
Vyprávěl mi přítel, jak jeho tříletá dcerka zahlédla malou myš, která vběhla do jejich pokoje a hned zase rychle vyklouzla ven. Zaujalo ji to: chtěla vědět, kde myš žije; a když jí pověděli, že žije až vespod pod jejich domem v díře, okamžitě se zeptala, jestli ta myška tam má také nějaké hračky!
Holčička vyrůstá do světa odlišnosti: jména, rodiče, hračky i jídla se různí… Jinak řečeno objevuje svět, v němž prostor, čas a odlišnost na ni kladou určité nároky: musí si umět vybrat z dostupných možností, některé potřeby a přání se jí nesplní a ona to možná nepochopí. Začala poznávat zevní svět a ten vyžaduje určité objasnění, prozkoumání, vyvinutí určité snahy, a ona se při svých pokusech dosáhnout příjemných pocitů a vyhnout se bolesti musí naučit s ním zacházet: je to úplně jiný svět, který ji nutí ptát se a získávat informace, a to bude vyžadovat, aby se tomuto novému prostředí přizpůsobila. Je to vzrušující.