Přesný důvod, proč Davida Pologruta, středoškolského učitele fyziky, pobodal jeden z jeho nejlepších žáků kuchyňským nožem, nebyl doposud plně objasněn. Ví se pouze přibližně toto: Jason H., vynikající student druhého ročníku střední školy v Coral Springs na Floridě, si předsevzal dostat se na medicínu. Nesnil však jen tak o nějaké lékařské fakultě – chtěl do Harvardu. Pologruto, jeho učitel fyziky, dal však Jasonovi při ústním zkoušení jenom 80 bodů. Chlapec cítil, že takové ohodnocení – pouhá dvojka – ohrožuje uskutečnění jeho snu. Vzal si tedy s sebou do školy řeznický nůž a při konfrontaci s Pologrutem ve fyzikálním kabinetu svého učitele bodnul do klíční kosti. Soudce prohlásil Jasona nevinným, protože během incidentu prý propadl dočasnému šílenství. Po přestupu na soukromou školu Jason o dva roky později úspěšně složil závěrečné zkoušky jako jeden z nejlepších ve své třídě…
Otázkou zůstává, jak mohl člověk s tak zřejmou inteligencí udělat něco tak iracionálního – tak vysloveně hloupého. Odpovědí je, že školní inteligence má jen velmi málo společného s citovým životem. I ti nejbystřejší z nás mohou ztroskotat na skaliscích bezuzdných vášní a neovladatelných pohnutek. I lidé s velmi vysokým IQ si mohou v soukromém životě vést až překvapivě špatně.