Vnímání a prožívání času není objektivní, ale velmi subjektivní záležitost. Každý z nás vnímá čas v různých situacích poněkud jinak. Pro někoho se čas v práci vleče, pro jiného se zběsile řítí. Také minulé události si do paměti každý z nás ukládá poněkud jinak, jinak je i vyvolává. Někdo si je pamatuje spíše v obrazech, jiný v pocitech. A podobně je tomu i s budoucností.

Toto subjektivní vnímání a prožívání času má významný dopad na naše výsledné chování a tím pochopitelně ovlivňuje nejen výsledky, kterých dosahujeme, ale významně ovlivňuje celkovou kvalitu našeho života. Například není jedno, zda se rozhodujeme pod časovým tlakem, nebo ne.

Environmentální výchova, ekologická etika, environmentalistika, zelená politika a vůbec související společenské dění je možné sledovat jako pronášení, šíření, provolávání a klání rozmanitých pravd.

 Můžeme například zaslechnout: „Každý přírodní zdroj je v principu vzácný,“ (Bedřich Moldan), „Bohové země se probouzejí, nastává čas změn,“ (Václav Cílek), „Je dobré chránit a milovat život, zlé je život ničit a zraňovat,“ (Erazim Kohák podle Alberta Schweitzera), „Můžeme snížit naše individuální emise oxidu uhličitého na nulu,“ (Al Gore) či „Jsme potomky hvězd. Hořeli jsme ve hvězdách,“ (John Seed).

Duševní předobrazy takových konstatování, pokud je jejich autoři považují za pravdivá, jsou v psychologii nazývány „přesvědčení“. Psychologický slovník (Hartl a Hartlová) uvádí, že přesvědčení jsou postoje založené na víře, že určitý soubor informací a názorů je pravdivý a správný. Dohromady skládají náš osobní obraz světa, a na jejich základě jsme pak připraveni i jednat. Velkou část přesvědčení přitom přejímáme od druhých, většinou v rámci výchovy a vzdělávání v dětství.

Tiskové prohlášení České astronomické společnosti a Astronomického ústavu AV ČR, v. v. i. č. 99 z 1. 8. 2007

Ještě jeden článek na téma vliv planet sluneční soustavy na klima Země.