„Nasytit duši znamená účastnit se samotného mechanismu stvoření – stát se spolutvůrcem vlastního života a světa…“

Před léty jsem si na letní měsíce pronajal menší domek v jedné indické vesničce v kopcích. Byla to chalupa vysoko v horách a stála na místě mimořádně krásném a tichém. Tam jsem chtěl zasvětit čtyři měsíce meditačnímu cvičení.

Za pár týdnů po mém příjezdu na mýtině kousek pod domem rozbily tábor Delhi Girls, jakási dívčí skautská skupina. Zapojily reproduktory, pověsily je na strom a vyřvávaly hudbu od šesti od rána do deseti nebo jedenácti v noci. Nevěřil jsem vlastním smyslům. Uvažoval jsem, že si budu stěžovat starostovi vesnice a v duchu jsem mu napsal mnoho velmi rozzuřených dopisů, vypadalo to ale, že hluk nevadí nikomu jinému než mně.

Byla to velká výzva pro mou vyrovnanost. Když jsem si prošel přes všechny zápasy, všechen vztek a odpor, moje mysl se v jednom okamžiku poddala. S celou situací se nedalo nic dělat. Jakmile jsem se poddal, bylo to oukej. Vyskytoval se tam zvuk, rámus. Bylo to fajn. Nakonec jsem to nechal být. 

Rozhovor s posledním žijícím členem prvorepublikové hermetické společnosti Universalia

Představte si, že stojíte uprostřed velkého kruhu, ve kterém jsou další dva kruhy. Vnější kruh, prostřední kruh a vnitřní jádro. To je energie, kterou vyzařujete. Vnější kruh se nazývá ochranná vrstva. Druhý kruh je vrstva zraněné citlivosti, prostor, kde zažíváme strach a stud. A konečně vnitřní kruh je jádro našeho bytí, sídlo naší podstaty, prostor, ve kterém plyneme s existencí. Tam žijeme v hlubokém uvolnění, oceňujeme svoje nadání a svou jedinečnost, a už necítíme potřebu bojovat. Naše cesta vede ke znovunalezení naší podstaty, k rozvinutí hlubokého soucítění, k pochopení našich zranění a způsobů ochrany. Teď se na jednotlivé vrstvy podívejme podrobněji.