Náš život může vypadat jako dlouhá řada chyb. Mohli bychom jim říkat „problémy“ nebo „výzvy“, ale výraz „chyby“ je v jistém ohledu lepší. Jeden slavný zenový mistr dokonce mluvil o duchovní praxi jako o „jedné chybě za druhou“, jinými slovy o řadě příležitostí k učení. Ve skutečnosti se učíme právě z „potíží, chyb a omylů.“ Žít život znamená dělat chyby. Když to pochopíme, můžeme dosáhnout obrovské úlevy a odpuštění pro sebe i ostatní – snadněji přijímáme životní potíže.

Jak obvykle reagujeme? Když se v našem životě objeví problémy, vyvolávají v nás potřebu dávat někomu vinu, navozují pocity marnosti a neúspěchu, které se pak snažíme nějak překonat, co nejrychleji se jich zbavit a vrátit se k něčemu příjemnějšímu.

Paul Brunton:

Většina lidí žije jako zajatci idejí, které dokonce nejsou ani jejich vlastní, ale které jim byly vsugerovány jinými lidmi.

Nezávislé myšlení je vzácné.

V egyptském pantheonu pokračujeme bohem vod a úrodnosti země.

Někdy je to hotové dobrodružství, vzít do ruky knihu, která nám pootevře průhled do tajemství fungování mozku; nástroje, o kterém jsme se něco málo dozvěděli kdysi ve škole a který teď běžně považujeme jen za kus dobře organizované hmoty. S údivem se člověk dozvídá, s jakou autonomií se ten kus chytré hmoty chová, co všechno provádí bez našeho vědomí a do jaké míry řídí všechno naše reagování i rozhodování způsobem, ke kterému jsme ho od svého narození bezděčně naprogramovali. Tady je pár postřehů, souvisejících s aplikací uvedených fakt na různé přístupy, kterými měníme a ovlivňujeme své myšlení a chování. A náznak, jakou asi mají šanci se osvědčit, kdyby člověk dostal Alzheimera, nebo kdyby nedejbože došlo k poškození té části mozku, která nás odlišuje od zvířat. Prozradím ale předem, že budeme-li s mozkem zacházet dovedně, plně využívat potenciál jeho čelních laloků, máme nejspíš dobrou šanci, že potřebné změny vzniklé v našem přístupu k okolí a v reagování na to, co se děje v nás a kolem nás, se neztratí ani tehdy.