
Ještě předtím, než fyzicky onemocníme, jsme nemocní v mnohem hlubším slova smyslu. Nemoc je navenek viditelným příznakem chybějící jednoty a dokud této jednoty nedosáhneme, potřebujeme nemoc jako poselství. Nemoc proto není naším nepřítelem, ale přítelem a pomocníkem, jehož se nemůžeme zříkat.
To, co nazýváme nemocí, je vlastně pokusem organizmu o znovunastolení harmonie, tedy prvním krokem k uzdravení. Proto to, co nazýváme nemocí, není vlastně nemocí, nýbrž informací od nemoci v tom nejhlubším možném významu. Poselství o narušení harmonie „na sebe vzalo formu“ a stalo se informací. K vyrovnání dluhu, když někomu něco dlužíme, nestačí pouze vyhodit upomínku. Stejně tak nestačí odstranit pouze příznak, projev, protože to se nemoci jako takové vůbec nedotkne. Léčení v pravém slova smyslu znamená návrat k jednotě, k onomu „býti zdravý“, a toho je možné dosáhnout pouze prostřednictvím „zásadní“ změny.