Při čištění kuchyňského sporáku mohu sám sebe ztrácet a zároveň nalézat. Je to veliká a vzácná příležitost pro cvičení bdělosti. Bývá to docela problém, protože to nedělám pravidelně, ale spíš až v okamžiku, kdy už se to nedá odkládat. Sporák se dá čistit různě, ale já si ním vždy hraji, aby vypadal jako nový.
 

Je velmi kostrbaté žít život z naší mysli, z celého toho obludného systému očekávání, předpokladů, zvyklostí, pravd.

Hodně.

Nepřestával jsem sledovat, jak se mé porozumění spojitosti mezi tím, co jsme prožívali, a klasickou alchymií rozvíjí intuitivními skoky rezonujícími s díly Gerharda Dorna, Roberta Fludda a hraběte Michaela Maiera, autorů těch nejinspirovanějších literárních plodů alchymické mysli. Zároveň se ale slučovalo i s pohledem na lidstvo a přírodu, který se zformoval s nástupem moderní chemie.

Mimoriadne sa v celom roku prejaví súťaživosť a až neprimeraná pracovná aktivita, s tým však súvisí nedostatok voľného času.

Nic neposiluje ego víc než pocit, že máte pravdu. Když si myslíte, že máte pravdu, ztotožňujete se s mentálním postojem – určitým pohledem, názorem, soudem nebo příběhem. Abyste mohli mít pravdu, potřebujete samozřejmě někoho, kdo ji nemá.

 

 

´Nechte život probíhat´: co to ve skutečnosti znamená? Nebo lépe co to neznamená? Neznamená to dát si pohov a nedělat to, co by člověk dělat měl; neznamená to ´flákat se´. A také to neznamená být necitlivý, postihne-li druhé lidi nějaká pohroma, zaujmout postoj „No a co? Život už je takový.“

 

 

 

Poselství od Zlaté dušičky, přijaté 14.1.2009

Jednou z nejdůležitějších věcí, kterým život člověka učí, je, že když něco ve své mysli a ve svém chování nevidí, ještě to neznamená, že to neexistuje. Naše bezděčné a nevědomé sklony vnímají všichni lidé kolem, nejen ti, co nás dobře znají, my ale jako bychom měli na okraji zorného pole jakousi slepou oblast, která nám znemožňuje rozpoznat příčiny, proč reagujeme právě tak, jak reagujeme. A čím míň si člověk uvědomuje lehoulinké pocity v pozadí mysli, které jsou příčinou jeho reakcí, o to vytrvalejší jsou při svém působení. To ony jsou skutečnou příčinou všech zdánlivě bezdůvodných podrážděných reakcí a disharmonií, které spolehlivě dokážou pokazit a často nakonec i zničit naše vztahy s druhými. Hledáme příčinu v těch kolem a pak jsme deprimováni, že i při změně prostředí, zaměstnání nebo výměně partnera za dalšího a ještě dalšího to nakonec skončí zase stejně: prohlubující se rozladěností a nespokojeností.

Hlas učitele hovořil v mé mysli: Našli jste to. To je ono. Už to skončilo. Už to nebude dál pokračovat. Během pár hodin se superstruktura se zemí svázané lidské civilizace zhroutí a váš druh se vydá na cestu. Napřed k Jupiteru a potom na Alfu v souhvězdí Střelce. Konečně pro lidské bytosti svítá nový den velkých dobrodružství.