Podle několika buddhistických a taoistických tradic sex, meditace, smrt a trauma sdílejí společný potenciál. Jsou to brány – katalyzátory pro hluboké odevzdání a probuzení. Naneštěstí většina z nás není připravena využít příležitost, kterou nám tito dobří učitelé nabízí.

Obvykle se má za to, že duchovní růst souvisí s praktikováním nějaké nauky — zenu, advaity, tantrajógy, aj. Jenže všechny nauky k nám přicházejí z venku, podepřeny zkušeností a autoritou ostatních. Dokonce i když jsme nabádáni, abychom hledali pravdu v sobě, děje se tak prostřednictvím doporučení, návodů a metodik. Každé doporučení však vymezuje, co je žádoucí a co ne, a každý návod je postrčením od nesprávného ke správnému. Posloucháme-li doporučení a řídíme-li se návody, pak zákonitě podléháme vnější autoritě: mistrovi, guru, svaté knize, církvi. Jenže každý z nás je jiný a žádná nauka nemůže být naprosto všeobjímající. Dříve nebo později proto v našem životě přijde okamžik, kdy musíme volit mezi tím, co je nám předkládáno jako správné, a mezi tím, co jako správné sami vnímáme. Osobně se domnívám, že skutečný růst začíná právě v tomto okamžiku. Teprve v tomto okamžiku se totiž ujímáme osobní zodpovědnosti za to, co děláme, a začínáme věřit sami sobě víc, než komukoliv jinému.

Příběh o jednom setkání....

V následujícím článku se dozvíte něco nového o systemických konstelacích a práci s traumaty, tak jak je vnímám v současnosti. Ponoříte se do možností a zároveň úskalí konstelační práce, která je dle mého názoru velmi mocným nástrojem, jak zkvalitnit a rošířit náš život a bytí celkově.
Co mně na systemických konstelacích  a životu nejvíce přitahuje a fascinuje? Je to vždy ten vstup do neznáma. Vstup tam, kam se dá jít jen s důvěrou, že se vše bude dít, jak má. Vstup tam, kde pokora je na místech nejpřednějších. Když tam vstoupíme a necháme se tím obejmout, stáváme se součástí toho, čeho jsme součástí vždy byli, ale nějak jsme na to zapomněli. Když tam vstoupíme, tak cítíme, že se děje něco posvátného, co nemůže rozumem uchopit. Když tam jsme, tak vnímáme vděčnost a smíření s tím, co je. A s tím vším také přijde radost, že zase další část Stvoření zvaná člověk je o něco blíže celistvosti.

Prednáška v Stadtraum v Kolíne, Nemecko, večer 27.apríla 2005

Z angličtiny preložil: Karma Gyalpo Dondrub