Stabilizace populace
(Harmonický život)

Kdo se dnes zabývá opravdovou – skutečnou politikou, neobjede se bez hlubokých ekologických znalostí. Z nich vyplývá, že lidstvo překročilo meze rovnováhy v přírodě a blíží se se zrychlením k destrukci – zásadní regulaci svého druhu.

Příčinou je rakovina růstu populace a růstu materielní spotřeby. Populační – demografický problém je dominantní a bez jeho vyřešení (zde aspoň teoreticky naznačeného) nemá téměř smysl šetřit (získáme pouze čas – problém se odkládá) a snižovat razantně spotřebu.

Chceme-li se autoregulaci přírody vyhnout nebo ji výrazně zkorigovat (sociální otřesy, války, pandemie …), musíme analyzovat, co jsme zač. Člověk je dvojnohý – stádový živočišný druh, který jako jediný tvor nemá přirozeného vnějšího predátora a je vybaven schopnostmi, jež mu umožňují relativně neomezeně přetvářet přírodu ke svému prospěchu. Pokud člověk bude využívat pouze tyto expanzní vlastnosti a ještě v egoistickém sobeckém zájmu bez ohledu na celek (komplexní pohled), musí v limitovaném prostředí Země dojít vždy k zásadní regulaci jeho druhu.  Toto tušili v historii mnohé „přírodní národy“, snažili se žít udržitelně, ale vždy byly převalcovány  expanzními – kolonizujícími migračními vlnami. Problém se neřešil, jenom oddaloval a rostl. Lidstvo od sběračů a lovců přešlo na zemědělství a řemesla, později nastala průmyslová revoluce (s využitím přírodních zásob, které se tvořily miliony let) a nyní se dostáváme do světa atomu, genetiky, kosmických letů atd. Planeta Země – její přírodní zdroje, životní prostředí, absorpční schopnost zpracovat lidské – průmyslové znečištění … však neroste, nýbrž dramaticky ubývá! V tom je tedy zakopaný pes, další fyzická expanze lidstva už není možná, řežeme si pod sebou větev – pyramidu přírody, z níž žijeme.

Zpět ale k populační explozi. Problém přelidněnosti si uvědomuje i světový duchovní vůdce Dalajlama, který na Fóru 2000 v září 97 v Praze jasně prohlásil jako budhistický mnich, že problém přelidněnosti ohrožuje samotné přežití lidstva a tudíž je pro nenásilnou kontrolu porodnosti.

Pojem rakovina růstu populace je většinou už jasný fakt. Méně jasné už je, že platí prakticky všude včetně Evropy, i v ČR, kde stále ještě slyšíme výkřiky typu „vymíráme“ – jsou to bláboly nekvalifikovaných dogmatiků. Rozhodující je totiž hustota zalidnění, obživnost území a hlavně rovnováha ekosystému, kde daná populace žije. Většina přírodních indikátorů (umírající zeleň, rozladěné klima, ztráta biodiverzity …) jasně ukazuje už léta a stále zřetelněji na katastrofu. Příkladem demografické nerovnováhy je např. Afrika s obrovským nárůstem porodnosti, která ještě ovšem zdaleka nedosáhla evropské hustoty. Problém je, že jejich regionální obživnost již nemá další podstatné možnosti. K nestabilitě samozřejmě přispívá i hospodářsko-politický systém volného trhu se zlodějskými mocenskými elitami.

Toto vše Bůh, stvořitel, Příroda, věčný rozum, kosmické vědomí … předpokládalo, a proto člověk dostal do vínku rozum a vůli. Máme schopnost poznání – prozření, vědění, uvažování a volby. Dostáváme do rukou včas recepty, co máme dělat. Je jen třeba se ztišit a pozorně naslouchat. Život je nekonečný, krásný, stále proměnný a tvořivý. Vše však podléhá nejvyšším zákonům Přírody. Fyzickou smrtí na Zemi nic nekončí, je to jen odepnutí jedné dimenze a zesílení jinde. Podstatou v nás je duch, který je součástí nekonečného proměnlivého celku. Z takového nadhledu vidíme i náš nynější život jinak a my můžeme poděkovat za to, že jsme.

Bude-li tedy ochota a vůle (uvědomění občanů a vůdců), početnost populace regulovat lze. Jak – viz jiné materiály.

Jenže problém je však ještě závažnější. Nestačí udržovat v přiměřenosti pouze kvantitativní ukazatele, ale musíme usilovat i o kvalitu. Jinak řečeno, nestačí udržovat jen početnost stáda, ale i jeho věkovou strukturu, zdravotní stav, intelektuální – zručnostní schopnosti a kulturně-duchovní úroveň.

A teď jde do tuhého. Kvalitu populace bez oběti nelze udržet! Myslím tím oběť starých ve prospěch mladých, nevyléčitelně nemocných ve prospěch zdravých, hloupých a zabedněných ve prospěch moudrých, pasivních lenochů ve prospěch aktivních pozitivně tvůrčích apod. Tato pravda ovšem otevírá velmi choulostivé otázky. Co to je vůbec důchod, kdy byl zaveden, není to „falešná vymoženost“? Euthanasie – dobrovolný odchod ze života nevyléčitelně nemocných, je správné ji zakazovat? Umělé udržování lidí při životě v hospicích, trvalé napojení na přístroje, transplantace celých orgánů, genetické manipulace … je to pozitivní nebo ne?

To jsou otázky, že? Jak je to tedy u kolegů – u jiných stádových živočichů, jak příroda zde uplatňuje své zákony a výběr?

Chceme-li opravdu nastoupit cestu harmonického dlouhodobého soužití s přírodou, nelze se těmto otázkám vyhnout.

Cesta neomezeného rozvoje člověka je především v oblasti duchovních možností a vnitřního poznání než v pouhém materialisticko-vědeckém „pokroku“. Myslím, že na to máme, abychom si uvědomili svoji pozici. Času však není nazbyt, Příroda již začíná spouštět své stavidlo.

V Brně, dne 12.9.2000

Jiří Ohnutek
Rosnička ecology – NOVÉ HNUTÍ

PS: Kvetou nám na zahrádce právě mladé jabloně, letos již podruhé!