Rostlinné adaptogeny se stále víc dostávají do popředí zájmu. Jsou to rostliny s podobnými účinky jako například ženšen. Schizandra neboli klanopraška je jednou z těch, které je možné s úspěchem pěstovat i u nás třeba na zahrádce a nemusíme zbytečně utrácet peníze za drahé preparáty, které nám vnucují inzerce ze všech stran.
Klanopraška je opadavá keřovitá pravotočivá liána, která v prvních letech po výsadbě roste dosti pomalu. V našich podmínkách začíná růst zrychlovat většinou tak třetím rokem a dorůstá podle podmínek až do délky 10 a více metrů. Listy jsou světle zelené, později žloutnou. Zdřevnatělé stonky příjemně voní. Má velmi mělký kořenový systém, proto roste lépe tam, kde je v letních měsících dostatek vláhy. Nevhodné jsou těžké málo propustné hlinité půdy. Pro klanoprašku jsou vhodné půdy vlhké a dobře odvodňované. Protože se jedná o liánu, vyžaduje pro svůj růst oporu, po které se může pnout. Pro výsadbu na trvalé stanoviště je nejlepší časné jaro, ještě než začne růst.
Klanopraška pochází z Dálného východu a je přizpůsobená vnitrozemskému podnebí. Snáší i silné mrazy do -35 °C, ale po zahájení vegetačního období bývá v našich podmínkách poškozována jarními mrazíky. Je-li to možné, snažíme nástup vegetace pokud možno oddálit. Pro mladé rostliny je vhodná na zimu ochrana přikrytím. Velmi vhodné je pro ni mulčování po celý rok, protože v létě pomáhá udržet vláhu v půdě a v předjaří brání přílišnému prohřívání povrchových vrstev půdy a tím i předčasnému rašení.
Rozmnožování je nejsnadnější vegetativní z kořenových výhonků, které silnější mateční rostlina vytváří v poměrně velkém počtu. Generativní rozmnožování je již obtížnější, protože stratifikace semen je u klanoprašky nutností. Dokončení vývoje semen totiž proběhne právě při stratifikaci. Praktické provedení spočívá v uložení semen po sběru na 3 - 4 měsíce při pokojové teplotě a potom asi na 2 měsíce před vlastním výsevem do vlhkého hrubozrnného písku při snížené teplotě (kolem 5 °C, nejlépe v chladničce). Mladé semenáče mají jemný kořenový systém a rostou z počátku velmi pomalu (roční přírůstek je několik cm).
![Kvetoucí klanopraška Kvetoucí klanopraška](image/n200605161745_P1000015.jpg)
Tři až čtyři roky po výsadbě na trvalé stanoviště začne nasazovat klanopraška krémově bílé až narůžovělé vonné květy (v prvních letech zpravidla pouze samčí), a v dalších letech se objeví i plody. Bobule o průměru do 1 cm jsou šarlatově červené a narůstají podobně jako rybíz v hroznech.
![Kvetoucí klanopraška 3 Kvetoucí klanopraška 3](image/n200605161746_P1000018.jpg)
Klanopraška se pěstuje jako léčivá rostlina. Obsahové látky posilují nervovou soustavu, zvyšují duševní i fyzickou aktivitu, působí protidepresivně, zahánějí spánek a snižují únavu. Klanopraška se řadí k takzvaným adaptogenům, tedy látkám, zvyšujícím odolnost organismu při zátěži a v extrémních podmínkách. Podobné účinky má například Eleuterokok (Čertikus, čertův kořen, Eleuterococcus senticosus), případně také žen-šen, Rhodiola rosea a další. Užívání klanoprašky nemá žádné vedlejší negativní účinky a schizandrin, který je obsažen ve všech částech rostliny, působí blahodárně na lidský organismus. Preparáty ze semen a plodů klanoprašky mají povzbudivý účinek na centrální nervovou soustavu, stimulují cévní činnost a dýchání. Na čaj používáme zelené listy. Lihová tinktura ze semen a plodů se používá jako prostředek zvyšující pracovní schopnost, posiluje organismus při silném fyzickém vypětí, fyzické a intelektuální únavě, ospalosti a depresivních stavech. Preparáty z klanoprašky jsou kontraindikovány při zvýšené nervové vzrušivosti, nespavosti, zvýšeném arteriálním tlaku a při poruchách srdeční činnosti. Vysoký obsah vitaminu C a ostatních látek (schizandrin, schizandrol) zařazují rostlinu mezi nejcennější druhy harmonizátorů lidského organismu. U nás se klanopraška pomalu šíří mezi amatérskými pěstiteli, ale širší veřejnosti zůstává stále málo známou. Šťáva z plodů klanoprašky se používá v potravinářském průmyslu při výrobě likérů a konzervovaná je využívána k výrobě nealkoholických nápojů. V případě potřeby se dá použít přímo i listí, třeba v létě při úpalu je dobré rozžvýkat a sníst několik listů. Další možnost je nasušit si listí na zimu a také použít prořezané výhony, rozřezat je na menší části, usušit a používat na přípravu čaje. Je ale zapotřebí upozornit, že dlouhodobé předávkovávání může mít přece jenom vedlejší účinky, může vyvolat takzvanou "ženšenovou nemoc", tedy opačný účinek, než je očekáván (únava, nespavost a pod.).