Jediná věc, kterou mají muži a ženy společnou, je to, že náleží ke stejnému živočišnému druhu. Jinak jsou zcela odlišní. Stejně jako se liší vnějšími pohlavními znaky, liší se i stavbou a funkcemi mozku. Výsledkem jsou jiné hodnoty, jiné schopnosti, jiný způsob vnímání, jiné priority a dokonce i odlišné řešení běžných denních situací. Ženy kritizují muže, protože jsou necitliví, nepozorní, neposlouchají, co jim sdělují, chybí jim vřelost a soucit, nedávají dostatečně najevo svou lásku a spíše než o milostné vztahy stojí o sex. Muži kritizují ženy, protože špatně řídí auto, neumějí číst v mapě, mají špatný orientační smysl, zbytečně moc mluví a spíše než sex je zajímá láska.

Rozdílný vývoj má kořeny až v paleolitu. Muži museli v tvrdých podmínkách prokazovat lovecké a bojové schopnosti. To vyžadovalo hrubou sílu a bezcitné jednání. Ženy chránily oheň, sbíraly plody a staraly se o děti, starce a nemocné. Struktura mozků se už od prehistorických dob vyvíjela odlišně. Za to, že ženy jsou emotivnější, dokáží se vcítit do pocitů druhých, vycítit náladu, snáze projevují vlastní city a také jsou verbálně schopnější a nadanější na jazyky, může jejich levá mozková hemisféra a lepší vzájemné propojení obou mozkových polokoulí. Už v dětském věku se u nich rozvíjí levá hemisféra rychleji než u chlapců. Proto začínají děvčátka mluvit dříve a lépe než chlaci (mimochodem ordinace logopedů jsou plné především chlapců), dříve čtou a mají nesporně větší nadání pro cizí jazyky. U chlapců se naopak rychleji vyvíjí pravá hemisféra, která je rozhodující pro prostorové a logické vnímání. Dalo by se říci, že prostorová představivost a orientace jsou výsadní doménou mužů. Proto jsou nesporně lepší ve stavění kostek či v matematice a v dospělosti jsou například daleko častěji úspěšnými architekty. Ženám muži většinou oprávněně vyčítají, že opravdu neumějí číst v mapách. Není to tím, že by v mapě skutečně nedokázaly číst nebo neuměly najít cíl cesty. Téměř nepřekonatelným problémem pro ně je orientovat se, natočit mapu správným směrem.

Je pravda, že ženy mají mozek menší než muži. Neznamená to však, že méně kvalitní. Velmi důležité jsou spoje mezi oběma hemisférami - svazek nervových vláken (corpus callosum), takzvaný vazník. Ten umožňuje vzájemnou komunikaci levé a pravé hemisféry a přenos informací mezi nimi. Jak zjistil Roger Gorski z Kalifornské univerzity v Los Angeles, je tento svazek nervových vláken v mozku žen silnější než v mozku mužů. Podle něj má žena až o třicet procent více spojů mezi pravou a levou mozkovou polokoulí než muž. Může za to především ženský hormon estrogen, který podněcuje nervové buňky k vytváření většího množství spojů jak v mozku, tak mezi hemisférami. Větším počtem spojů se dá vysvětlit i takzvaná ženská intuice a typická schopnost žen dělat více věcí najednou.

Na rozdíl od žen muži více věcí najednou nezvládnou. Mozek mají naprogramovaný tak, že se dokážou soustředit vždy jen na jeden úkol. Není to tím, že by horovali pro systematičnost. Prostě to nedokážou. Nedokážou žehlit nebo číst noviny, dívat se na televizi a ještě při tom konverzovat. Jejich mozek je specializovaný a má méně nervových vláken spojujích pravou a levou hemisféru. Vaří-li muž podle receptu, nemluvte na něj. Nedokáže číst recept, vařit a zároveň vás poslouchat. Zatímco žena dokáže pochodovat s kartáčkem na zuby po bytě, utřít při tom prach, udělat další věci a zuby si dokonale vyčistit, muž stojí obvykle v mírném předklonu třicet centimetrů od umyvadla a nanejvýš pohybuje hlavou vpřed a vzad proti kartáčku. Doporučuje se na něj při tom nemluvit.

Jak už bylo řečeno, mozek mužů je vysoce specializovaný, a proto dokáže výborně oddělovat a ukládat informace. Po práci dokáže muž odložit problémy stranou až do druhého dne. Žena to neumí. Problémy jí probíhají stále hlavou a zbaví se jich tím, že o nich mluví. Hovoří-li žena o své práci, nesnažte se jí radit, přerušovat ji nebo s ní dokonce problémy řešit. Ona totiž řešení nehledá. Myslí nahlas. Potřebuje se vypovídat a tím si problémy ujasnit nebo odložit.

Muži hovoří spíše v krátkých větách. Výroky orientují na řešení problému a přímo k věci. Používají výrazy jako "určitě, nikdy, aboslutně", čímž zdůrazňují svou autoritu. Někdy to umožní rychle a úspěšně uzavřít obchodní jednání, v řadě případů, kde je třeba diplomacie, komunikace a vcítění, naopak jednání nezvládají. Také v domácí komunikaci užívají jiných forem než ženy. 1. Udělej mi kávu. 2. Uvař mi kávu, prosím. 3. Udělala bys mi kávu? 4. Mohli bychom si dát kávu? 5. Což takhle dát si kávu? 6. Bylo by báječné dostat kávu. Z uvedených příkladů by první dva použil výlučně muž, třetí je použitelný pro obě pohlaví. Další tři typy žádosti patří výlučně ženě, která má v řadě případů chuť na oznámení prvního typu "udělej mi kávu" naštvaně odpovědět: "Udělej si ji sám." Přitom muž takto stroze formulovanou žádostí nic zlého nemyslí. Díky konstrukci jeho mozku se mu tento způsob vyjadřování zdá logický a normální. Ženy mluví emotivně, muži se vyjadřují přesně, ale mnohdy stroze až urážlivě.

Muž má chromozomy typu X a Y, zatímco žena má oba chromozomy typu X. Mužský zárodek dostává chromozom Y od otce a X od matky, dítě ženského pohlaví X chromozom od matky a další X chromozom od otce. Je prokázáno, že chromozom typu X předávaný otcem má vliv na city, intuici a schopnost komunikovat. Chlapci tento chromozom od otce vůbec nezískávají. Děvčatům, která ho dostávají do vínku vždy, umožňuje otcovský chromozom X daleko lepší start do života. Komunikovat se musí chlapci pracně učit a schopnost intuitivně jednat nezískají většinou vůbec. Je to obrovský hendikep, zvlášť v dnešní době, kdy dobrá komunikace s lidmi a schopnost empatie se považují za základní předpoklady dobrého manažera.

Nad otázkou, zda tak odlišné bytosti, jako jsou muž a žena, mohou být přátelé, se zamýšlí časopis Psychology Today. Podle něj tvrzení, že sexuální napětí ve vztahu mezi mužem a ženou ničí ryze přátelské vztahy, ztrácí aktuálnost. Tento předpoklad vycházel z historické situace, kdy se muži setkávali s ženami jen velmi zřídka, a pokud ano, pak proto, aby vstoupili do manželského svazku nebo alespoň navázali milostný vztah. Pro přátelské vztahy mezi muži a ženami nebylo ve společenském uspořádání místo. Neexistovala pro ně pravidla, zatímco romantický vztah známá a uznávaná pravidla historicky má, stejně jako od věků existují pravidla pro přátelství žen či kamarádství mužů. Dnes je situace odlišná. Muži a ženy spolu pracují, sportují, studují, setkávají se při nejrůznějších příležitostech. Podle psychologů je čisté přátelství mezi mužem a ženou už občas možné, i když je stále spíše výjimkou.

Lví podíl na chápání či spíše nechápání přátelství mezi muži a ženami mají média. Prakticky ve všech filmech, ale i v literatuře se přátelské vztahy obvykle změní ve šťastnou či nešťastnou lásku nebo alespoň sexuální vztah. Podle psychologa Dona O`Meara z Raymond Walters College na cincinnatské univerzitě je proto třeba si ujasnit několik základních bodů.

O`Meara tvrdí že, mezi muži a ženami se ve vztahu byť kamarádském vždy objevuje láska. Může jít jen o lásku platonickou, bez sexuálního podtextu, alespoň na určitou dobu. Důležité je, že stačí podnět či vhodná situace a tento vztah se může pronikavě změnit. Většina dotázaných lidí také shodně vypovídala, že na počátku jejich přátelského vztahu byla sexuální přitažlivost. Téměř dvě třetiny připustily, že sexuální napětí nikdy z jejich vztahu nezmizelo, že ho naopak ozvláštňuje a zpestřuje.

Moc a nadřazenost je zátěží, kterou si do jakéhokoli vztahu se ženami přinášejí obvykle muži. Je však prokázáno, že v přátelském vztahu se svého nadřazeného postavení zbavují snadněji než v manželství nebo romantickém vztahu. Každý přátelský vztah mezi mužem a ženou bývá navíc veřejností zpochybňován. Otázky typu "Jste skutečně jen přátelé?" jsou běžné. Zdá se, že společnost na přátelství tohoto druhu ještě nedozrála, a pokud existuje, není jednoduché takovým přístupům čelit.

Přátelské vztahy mezi mužem a ženou nejsou bez problémů, ale pokud se povedou, obohacují oba i společnost. Právě proto, že jsou tak odlišní. Zatímco ženy s ženami tráví čas hovory o všem možném, muži se svými kamarády chodí na fotbal, možná hrát tenis, squash či golf, ale úvahami a sdělováním pocitů se rozhodně nezabývají. Proto většinou muži hodnotí přátelství se ženami jako kvalitnější s tím, že jim dává pocit porozumění. Se ženami je to trochu jinak. Čekají však od mužských přátel porozumění podobně jako u svých kamarádek, a proto bývají zklamány. Muži to prostě neumí. Jejich mozek není vybaven na sdílení pocitů, neumějí se vcítit ani verbálně vyjádřit pochopení. V zásadě se proto dá shrnout: Muži se svěřují ženám. Ženy se svěřují také ženám. To, co ženy k mužů v kamarádském vztahu přitahuje, je kromě určitých zručností i pocit bezpečí, ochrany a veselého kamarádství. Většina žen přirovnává proto vztah k příteli ke vztahu k staršímu bratrovi. V pracovních vztazích lze takové přátelské vztahy maximálmě zhodnotit. Kombinují se v nich a doplňují přednosti jednotlivých pohlaví. Emotivnost, intuice, schopnost empatie a vyjadřovací schopnosti ženy s přesností, logikou a prostorovou představivostí muže. Rodí se neporazitelné týmy.