Jestliže je člověk živý, tj. jeho duše je živá, cítí něco jako touhu. (Exupéry by řekl “horoucnost”, F. Šrámek “Stříbrný vítr”, já jsem tomu dříve říkával “volání dálek”). A tu ve skutečnosti hledá v Arnice, Osadě, oddíle nebo něčem takovém. Hledá totiž svoji vlastní duši, ale zatím to ještě neví.

Ve třinácti promítá tuto touhu do dobrodružství (třeba), v šestnácti je tento obraz méně konkrétní, ale možná nejvíc živý. Možná v souladu s dnešní dobou se tu touhu pokouší rozdrobit na intelektuálně poznatelné kousky, aby ji mohl nějak uchopit, jiný ji zase intenzívněji promítá do různých oblastí. Velkým přijímatelem projekcí je láska - proto je s ní taky asi tolik potíží, jako se vším do čeho vložíme svoje já.

Ale šestnáct let je věk, kdy je ještě láska dost abstraktní a touha může žít i nezávisle na ní. Kdo vloží svou touhu do boje o kariéru, je asi pro Touhu ztracen; kdo do vztahu ke konkrétnímu partnerovi, vydal se na krásnou, závratnou a nebezpečnou cestu Lásky - takových ale není mnoho, i když si to mnozí o sobě myslí.

To jsou tedy cesty Adlerovská a Freudovská, cesty sebeuplatnění a sexu.

Ale já bych byl rád, kdyby se mi podařilo inicializovat Klub, který by byl touto Cestou - protože pro mě právě toto znamenal náš Klub když mě bylo šestnáct a myslím, že je i dnes dost mladých lidí, kteří právě takovouto cestu hledají a potřebují.

Takový Klub, protože je životní Cestou, je na celý život. Nemyslím tím ovšem, že by člověk musel až do smrti chodit každý pátek na schůzky. Nejprve je člověk v Klubu, potom je Klub v něm.

To tedy znamená, tvořit koncepci a program Klubu především z hlediska duchovního, z hlediska Touhy - a ne z hlediska znalostí a přípravy pro život, ani z hlediska zábavy, ani z hlediska užitečnosti pro Environmental friendly způsob života. Ohleduplnost k prostředí musí být teprve výsledkem přátelského a pokud možno uvědomělého vztahu k přírodě (= ”Natur”, přirozenému) v sobě samém, pak si myslím že má člověk k “ekologickému” jednání vlastní klíč a dokáže se nejen samostatně orientovat, ale i předávat tuto schopnost ostatním.

Pokud by se jen naučil že je správné třídit odpad, nevypouštět freony atd... tak by byl jen ekologicky naprogramovaný stroj, pokud by ovšem nebylo oné Touhy. Protože ona ale je, když se o ni nebude člověk starat, promítne se ona do něčeho co je v souladu s vlastním jednáním a vznikne třeba nenávist k tzv. “konzumní společnosti” nebo něco jiného podobného. To by mohl být, dejme tomu, krok k nápravě ekologických poměrů, ale myslím si že krok malý a nedostatečný, který by ve svém důsledku mohl vést nanejvýš k rozdělení společnosti na “ekologickou frakci” a “konzumní frakci”, a dva tábory, to už tu jednou bylo... Ostatně myslím, že toto je vnitřní situace mnoha ekologických iniciativ a aktivistů a také proto cítím potřebu hledat ten “další krok”.

O Touze v tomto smyslu, [když už jsem si to tak nazval,] se ovšem nedá přímo mluvit, ani jí věnovat blok programu. Měla by být ale zahrnuta v tom, čím program přesahuje samotnou zábavu, učení a užitečnost.

(Pokračování...)