Jedna Síla

Ve všech současných systémech víry najdeme víru v nadpřirozeno, víru ve veliký Božský princip, ze kterého vzešel vesmír. Po celá staletí lidé objevují Sílu, která utváří tuto realitu, kterou zakoušíme každou jednotlivou vteřinou našeho života a každým nádechem a výdechem. Je to ona síla, kterou můžeme najít v hlubinách našeho vědomí, ze které pocházejí veškeré naše myšlenky, která je přítomna v každém atomu tohoto vesmíru a která je vším, co bylo, je a co kdy bude ve všech projevených i neprojevených světech.

Dnes již nikdo nezjistí, kdy lidé tuto Sílu objevili a kdy s ní začali pracovat a komunikovat. Jsou to tisíciletí a možná desetitisíceletí daleko do minulosti, kdy člověk postupně začíná objevovat skrytou přirozenost tohoto světa. Znalost skrytých skutečností přicházela velmi pomalu a lidé se ji od samých počátků pokoušeli popsat a zmapovat tak, aby umožnili dalším generacím snažší přístup k tajemství Síly a k prohlubování moudrosti. Takto vznikají různá přírodní náboženství jako různé cesty k poznání vnitřních zákonitostí stvoření. Postupem doby roste se znalostmi jistých zákonů, postupů, technik a symbolů také moc, kterou tyto vědomosti propůjčují těm, kteří jimi vládnou. Nutně tak vzniká potřeba utajení před jejich zneužitím rukou nepovolaných a před pácháním škod v řadách nedostatečně zasvěcených lidí. Ze stejného důvodu, z jakého je dnes Wicca ve svém jádru uzavřená majoritní společnosti, jsou i staré přírodní tradice ve své esoterní podobě určeny pouze pro užší skupinu zasvěcenců. Vzpomeňme si na šamany, druidy, babylonské kněžky a staré kabalisty. Jejich moudrost byla vždy předávána tajně a pouze vyvoleným jedincům, kteří měli předpoklady pro zvládnutí učiva, práci se Silou a pochopení moudrosti nashromážděné během staletí.

Všechny mystické tradice světa jsou navzájem velmi odlišné, neboť každá z nich vzniká v jiném prostředí, jiné zeměpisné šířce, v jiné společnosti a na jiné úrovni technického a myšlenkového vývoje. Nelze říci, která z nich je správná nebo špatná. Na určitém území a v určitých podmínkách, kde určitý systém samovolně vzniká dle aktuálních potřeb obyvatelstva a jeho Moudrých, je to právě tento systém, který je tou nejpravdivější cestou a nejpravdivějším vyjádřením Božství. Neboť používá nástroje a symboly platné pro určitou část kolektivního vědomí, která je spojena s danou oblastí. A naopak při aplikaci symboliky a vyjádření Síly, které vzniklo dle potřeb a vnímání obyvatel z jiného konce planety, můžeme říci, že se jedná o jistý druh duchovního vykořenění. Pravdivost přírodních tradic je, jak vidíme relativní a velmi závisí na situaci a na lokalitě. To, co je pravdivé někde, jinde pravdivé být nemusí.

Ten, kdo chce najít svůj způsob práce a komunikace se Silou, měl by se proto obrátit ke svým vlastním předkům a k jejim symbolům. Krev každého z nás pochází z krve našich rodičů, prarodičů a praprarodičů. Naše životní linie je nedílně svázána s národy v našem blízkém sousedství, neboť tyto se všelijak mísily a ovlivňovaly. Bohové a Bohyně evropského dávnověku jsou nepochybně uloženy kdesi hluboko v myslích současných národů a jsou určitým způsobem propojené i se sousedními oblastmi – Severní Afrika, Blízký východ, atd. Tyto pra-obrazy a pra-symboly zná také naše země, po které chodíme, ze které se radujeme a která nám všem dává život. Wicca patří mezi náboženství, které mají kořeny ve staroevropských tradicích a její moderní podoba vznikla přesně tak, jak vznikala všechna přírodní náboženství v lidské historii. Z dostupných zdrojů, dostupných znalostí a z aktuálních potřeb lidí žijících v určitém čase na určitém místě.

Mezi základní kameny filozofie Wiccy a čarodějnictví vůbec patří poznatek, že Božství je pro člověka poznatelné a pochopitelné jen do určité hloubky. A že Síla je ve skutečnosti polarita. Obsahuje v sobě aktivní a pasivní složku. Kontrakci a expanzi. Formu a obsah. Wicca nevnímá Sílu jako polaritu dobra a zla, ale jako polaritu mužského a ženského principu, což je odraz polarity v sociální a biologické oblasti. Pro mužský a ženský aspekt jediné Síly má Wicca zcela přirozené pojmenování – Bůh a Bohyně. Pro nás jsou to nejzažší archetypy a symboly Síly, které je naše mysl ještě schopna pojmout a se kterými je schopna pracovat na všech úrovních.

Čímž se dostáváme k další důležité teorii, což je poznatek o tom, že skutečnost se odehrává na mnoha úrovních (fyzické, éterické, astrální, mentální, atd.), z nichž každá má své vlastní zákonitosti. Zákony různých úrovní jsou však za jistých podmínek vzájemně kompatibilní a mohou se dostávat do vzájemné rezonance díky principu podobnosti.

Wicca uctívá mnoho Bohů a Bohyň. Zároveň ale uctívá jen jednoho Boha a jednu Bohyni, i když to může znít jako jistý rozpor. Současně Wicca uctívá a respektuje jedinou univerzální Sílu a zdroj, ze kterého vše vzešlo a do kterého se vše zase navrátí. Jakkoliv to může vypadat, že se tyto způsoby navzájem vylučují, postupem času můžeme zjistit, že se ve skutečnosti velmi dobře doplňují a že žádný z nich není pravdivější než ty ostatní.