Rozhovory s Ramanou Mahárišim - díl I. 210. "Člověk vděčí za svůj pohyb jiné Síle, ač si myslí, že vše činí sám. Jsme podobní invalidovi na vozíku, který se vychloubá, že když jej postavíme na nohy, přemůže nepřítele. Činnosti jsou poháněny žádostmi. Ty vznikají pouze po objevení se ega a toto ego vděčí za svůj původ vyšší Síle, na jejíž existenci závisí. Nemůže existovat mimo ni. Proč tedy žvatlat: Já činím nebo jednám či působím?"

Jak se díváš na otázku svobodné vůle a autonomie človeka?

Neurochirurgové a mozkoví vedci zjistili, že impuls ke konání určité činnosti je registrován mozkem až za nekolik setin sekundy poté, co impuls k činnosti již nastal. Aktivita je tedy registrována jako první, až po ní následuje poznání tohoto impulsu mozkem. To tedy znamená, podle vědců, že my "neděláme to, co chceme, ale chceme, to co deláme.” Zbývá tedy podle tohoto příkladu prozkoumat "Kdo vlastně jsem?", jakou mám pozici a co je vůbec v mé moci.

Jak může fungovat například Pavel? Zamyslí se a řekne si, teď zvednu ruku.

A zvedne ruku…

Kdo je ten, který se zamyslí? Uvedený předpoklad vychází z osobní identifikace s myšlenkami a z pocitu osobního konatelství. Když Pavel zvedne ruku, stane se podle našeho příkladu následující: Pavel obdrží impuls k provedení zvednutí ruky a zvedne ruku. Až za několik setin sekundy po impulsu ke zvednutí ruky je tento impuls registrován jeho mozkem. To znamená, že napřed dochází ke konatelství a až poté (!) dochází k registrování obdržené informace mozkem.  Kdo tedy zvedá Pavlovu ruku, když Pavlova ruka je zvednuta dřív, než by o tom jeho mozek sám vedel? Je Pavel vůbec schopný autonomne jednat a rozhodovat? Nebo je Pavel jen schopný registrovat to, co je Pavlem deláno?

 Takto to vypadá, že je Pavel svéprávný, autonomní - občas. Můžeš mi prosím poradit, jak v tomto postupu najít onen počáteční bod jeho „nesvéprávnosti a neautonomie“?

Uvedené příklady znázorňují, že lidská mysl není vysílačem, nýbrž jen příjemcem myšlenek, které jsou zasílány božským zdrojem.  Naše mysl je jako mesíc, který zdánlive svítí a sice jen proto, že je ozářen svetlem slunce. My říkáme, že mesíc svítí, ale ve skutečnosti, to co vidíme, je jen odraz mesíce ve slunečním světle. Stejne tak je naše mysl, nemající samostatnou existenci, “ozářena” božským zdrojem. Lidské bytí je tudíž, stejně tak jako vše ostatní, jen odrazem světla ve vědomí. Tělo je ve skutečnosti jen neživým objektem, lépe řečeno loutka, pohybovaná zdrojem. Myšlenky nevyvstávají v Pavlově mysli, nýbrž Pavlova mysl je pouhým příjemcem myšlenek božího zdroje, fungující jako rádio, závislé na svém vysílači. Když každá Pavlova  myšlenka je vlastne myšlenka, která je zaslána Pavlovi a kterou Pavel jen mylně pokládá za svou, nemůže být Pavel nikdo jiný než zdroj sám.

Pokud je mysl jen příjemcem myšlenek zdroje, jaká může být její autonomie ? Žádná.   Jak dalece se může Pavel sám autonomně ze svého osudu vymanit? Asi tak, jako loutka, která je voděna loutkařem. Je tedy bez šance. Pavlova autonomie je pouze představa v mysli, utkaná z myšlenek, umožňující bohu, hrát si sám se sebou na schovávanou, prostřednictvím zdánlive oddelené existence. A většinou se schovává tak dobře, že se pak nemůže najít.

Pavel je tedy jen fiktivní a neskutečná představa v mysli. Není nic jiného než Duch sám v aspektu jejovém, partikularizovaném, v podobě tělesně-mentálního komplexu. Z absolutního hlediska je tedy Pavel individualizovaná frakce Ducha, sloužící jako boží sonda, ponořená v jevové relativní existenci – t.j. bůh, který delá lidské zkušenosti prostřednictvím zdánlivého objektu nazývaný Pavel.

 Testoval jsem svoje omezení a svoje strachy podle tvého návodu. "Moje ego" se bojí odevzdat a uvolnit úplne. Snažím se s tím pracovat, ale jakoby mi chybela důvera k sebeodevzdání. Zřejme mi chybí důvera v Boží  dokonalost???  

Mysl, která se snaží udržet vše pod kontrolou je jen součástí vědomí a jako taková ve skutečnosti neexistuje. “To”, co chce kontrolovat, je jen odraz svetla ve vedomí a žádný odraz ani objekt nemůže být nikdy schopen kontrolovat svého stvořitele. To by bylo asi jako tak, když malíř namaluje obraz a tento obraz by se chtel po té snažit kontrolovat svého malíře. Poznej, kdo jsi a tvé problémy se rozplynou.

Když zjistíš, že veškeré impulsy k důveře, sebeodevzdání, tvé strachy, omezení a veškeré reakce existují již dávno před tím, než jsou registrovány mozkem, když my tedy už před naším vědomým rozhodnutím dávno reagujeme a jednáme, musíme si tedy nutne klást následující otázku „Kdo vlastne jsem?“   Snaž se prozkoumat, zda jsi skutečne schopen neco kontrolovat, respektive jak dalece můžeš vůbec autonomně jednat. I zde se klade otázka,” Kdo je ten, který chce vše řídit, nemá důvěru a bojí proto se odevzdat?” Sleduj myšlenky až k jejich prameni a uvidíš, že se rozplynou v tvém srdci.

 Nekteří lidé se potýkají s agresivním a manipulativním chováním duchovních učitelů různých smerů a metod. Při problémech se vždycky dává vina žákovi. Jaká je tvoje zkušenost?

Každý z nás se musí naučit důveřovat svému srdci i za cenu toho, že se s učitelem bolestne rozejde. Každý konec je zároveň novým začátkem, který delá jen místo pro náš další vývoj.  Aby mohlo nové přijít, musíme se nejprve rozloučit se starým.  Mluvit o chybách by znamenalo nedůveřovat existenci, stejne tak jako z mého pohledu není žádné viny. Nevíme, proč se určité veci dejí, jak se dejí, ale všechno má svůj smysl. Chyby neexistují, existují jen zkušenosti, ze kterých se učíme. Protože nejsme schopni všechno přehlédnout, je důležité, abychom byli především verni sami sobe. To je moje poznání.

Skutečné Bytí v čistém vedomí se pro me vyznačuje především absolutním respektem "svobodné vůle". Tento respekt zrcadlí zároveň duchovní zralost učitele a stupeň jeho všeobjímající lásky ke všem bytostem. K tomu patří respektování jak všech rozhodnutí jeho žáků, tak i jejich vlastních cest. Chybí-li tato láska a tento respekt, pak není vazba mezi učitelem a žákem plně protkána Duchem. Respekt a láska ke všem bytostem pramení z hlubokého vnitřního poznání, že vše, co existuje je Bytí-Vedomí. Nisargadatta Maharaj k tomu říká: “Když poznáš, že nejsi nic, to je moudrost. Když poznáš, že jsi vše, to je láska.”

Stejne tak jako před Probuzením existují i po Probuzení různé stupně Seberealizace, neboť vývoj nikdy nekončí. “Osvícení má sice začátek, ale nemá žádný konec.” říkával Osho svým žákům. Maharishi Mahes Yogi rozlišuje tři druhy vědomí – kosmické, boží a jednotné vedomí, které je zároveň tím nejvyšším vědomím, které může človek žijící na naší planetě dosáhnout. Pokud je učiteli souzeno poznat Pravdu, patří to bezpochybně k velmi důležitému mílovému kameni v jeho vývoji, ale i on stojí po té na samém počátku nové etapy svého nekonečného vývoje.

Před Probuzením, stejne tak jako po Probuzení, se nabízí každému jedinci dva zorné úhly. Ten první, je absolutní úhel z pohledu Totality (bytí bohem), druhý je relativní úhel, z pohledu fragmentovaného  Ducha v jevové existenci, založený na individuálních, mentálních dispozicích a tendencích (bytí člověkem). Dojde-li k agresivnímu, nadřazenému nebo manipulativnímu chování učitelů vůči žákům, nejedná se o pohled z  Totality, nýbrž o jednání z “odrazového prostředí” relativního, osobne - mentálního komplexu, které nebylo dostatečně překročeno, a které je v tomto okamžiku mylně či nevědomě pokládané za “světlo původní”.

Pravý učitel je Mistr, který ti nedá žádné okovy. Mistr je naplnen sám sebou, nic od tebe nechce, protože tě nepotřebuje. Je jako zahradník, který se těší nad krásou kvetin. Mistr nemá zájem o moc, protože ví, že moc není ničím jiným než drogou a iluzí. Proto ti  řekne, že jsi volný. Neříká ti, co máš nebo nemáš delat, ale vede tě prostřednictvím  impulsů k tvému vlastnímu rozhodnutí a respektuje tvůj vývoj a životní cestu.

Samarpan k tomu říká: “Mistr je tvé nejvlastnější Já. Mistr tě potká tím nejintimnejším způsobem, jaký je vůbec možný. A odsud te doprovází krok za krokem. My máme představu, že Mistr je nekdo, kdo ti řekne, co máš  delat, ale přesne to Mistr nedelá. To je úloha učitele. Mistr je tvůj vnitřní vůdce, který je na tvé strane, který ti řekne, <...jdi radeji touto cestou,  to už mám za sebou; jdi spíš tímto smerem, to je jednodušší...> Asi tak...”

Kdo žije v Pravde je plný pokory a skromnejší než kdy předtím, žasnoucí každý den nad krásou a dokonalostí boží existence. Má-li učitel jasnost v tom smeru, že jsme všichni pouze příjemci myšlenek božího zdroje, je si vědom, že nikdo nemůže jednat proti boží vůli.

 Jak dalece je toužení zábranou?

Touha jako taková nemusí být zábranou, pokud je jako vášeň, která nás vede na naší ceste a rozdmýchává oheň pro naše Probuzení. Poznání, mé vlastní bezmocnosti bylo pro mě velkým ulehčením. Jestli je nám Probuzení v tomto živote souzené, pak se mu nemůžeme vyhnout. Nejlépe je, dělat to, co má člověk  rád a co mu přináší radost. To platí pro všechny techniky a metody, jak pro "svetské radovánky."

Jestliže respektujeme, milujeme a ctíme sami sebe, pak ctíme a slavíme boha, který žije v nás jako naše vlastní Já. Dívá se našima vlastníma očima a cítí naším srdcem.

 Jaké je tvé poselství ?

Slav lásku, láska je život. Tanči, zpívej a slav, TY JSI.

http://bytismartou.blog.cz/0907/otazky