Zaplatím za sex, slyší studentky běžně, tvrdil titulek jednoho nedávného článku o výzkumu české lékařky, která se zabývá dětskou prostitucí. Přes tisíc dvě stě gymnasistů odpovědělo na otázky jejího anonymního dotazníku. Paní doktorku překvapilo, že poměrně velká skupina studentů byla v dětství zneužita (rozuměj, pokud se včas dítěti nepomůže, může to být vedle chudoby a nefungující rodiny jeden ze startujících momentů, proč se později prodává), a také že jen necelá polovina studentů si uvědomuje, co to vůbec dětská prostituce je. 56% z nich si totiž myslí, že sex za večeři nebo za výlet do Francie je jen obchod.  „Občasný komerční sex nevnímá řada z nich jako prostituci. Neuvědomují si, že je to poznamená na celý život,“ tvrdí lékařka, a dodává: nabídku na sex dostala už čtvrtina patnáctiletých. Zatímco v Chebu děti prostituci vnímají jako běžnou věc, v hlavním městě si ji spojují s luxusním životem.“

Zmínka o tomto negativním jevu v jednom mém fejetonu zveřejněném na jedné internetové stránce (jako propagátor pozitivního myšlení píši o negativních záležitostech ve smyslu „nemůžeš z pasti, dokud nevíš, že jsi v ní“) vyprovokovala obvyklé rozhořčené komentáře, a jeden, který mne překvapil a přiměl k pokusu o vysvětlení.

„Sex za večeři nebo za zájezd do Paříže je prostě sex za večeři anebo za zájezd do Paříže. To prostě JE obchod. Co je na tom k divení? Že je to jako nemorální? No zřejmě jak pro koho, já na tom nevidím nic nepřijatelného, ačkoliv sama bych do toho nešla. Ale proti gustu...“, napsala čtenářka. A když jí jiný, přece jen pozitivně uvažující komentář naznačil, že „sex za večeři nebo zájezd do Paříže není pro studentky, kterým ještě není osmnáct let, nic normálního. Pokazí jim to skutečný sex a lásku na celý život,“ opáčila hbitě: „Sex vyměněný za zájezd do Paříže je neskutečný? Čím je neskutečný? Jak se liší od toho skutečného? Poučte mně. Já takový sex nikdy neprovozovala, neboť mně to nelákalo. A argumenty o lásce na celý život, pokažené nějakým tím nezávazným sexem v raném mládí, patří opravdu tak do prvorepublikových filmů…“

Proč znovu a znovu zdůrazňuji vliv psychiky na průběh těhotenství, nebo negativní vliv kouření na celý život rodin kuřáků a kuřaček, nebo, jako v tomto případě, devastující vliv sexu za večeři na studentky, které jej provozují? Co že je na tom k divení? Už Konfucius totiž před více jak dvěma tisíci lety věděl, že „nevšímá-li si člověk problémů, které jsou vzdálené, bude mít s nimi starosti, až se přiblíží“. Tahle paní (a s ní řada dalších) si plete jabka s hruškami (např. placený sex není nezávazným sexem v mládí). Navíc ale neví a netuší, jak dlouhodobě devastující je tento „obchodní“ sexuální styk, zvláště pro dívky, které se sexem začínají (právě tak jako většina neinformovaných českých těhotných žen neví a netuší, jako nebezpečená je pro ně a hlavně jejich budoucí dítě jedna jediná sklenka vína nebo jedna cigaretu).

Tak tedy, na rozdíl od muže, žena bytostně potřebuje k milování i „milovat“. Tedy nějaký vztah. Teprve toto zamilování pak v jejím mozku a těle spouští ty správné hormony, potřebné ke skutečnému plnohodnotnému milování. Mozek je totiž další a nejdůležitější pohlavní orgán, jak vědí sexuologové a psychologové. Mozek ženy je ale velmi odlišný od mozku muže, například vidí barvy a věci, kterých si muž naprosto nevšimne. Ženy také mají v těhotenství mnohonásobně výkonnější čich než muži. Mají i daleko víc propojení mezi amygdalou, kde se tvoří emoce, a dalšími partiemi mozku, takže dokáží o svých pocitech uvažovat, přemítat, hloubat a také mluvit. To muži nezvládají. Každá žena ovšem potřebuje nějakého muže, kterého by milovala, protože pravidelný kontakt se stálým partnerem má pozitivní vliv nejen na její plodnost. Vlivem feromonu (který si žena neuvědomuje) v potu partnera například vymizí nepravidelnosti v jejím menstruačním cyklu. Žena je díky muži (nejen při milování a společném soužití, ale i při porodu) víc ženou.

Jenže co udělá s mozkem a tělem ženy série „obchodů“ typu sex za večeři nebo zájezd do Paříže? Taková žena (dívka) sice má pohlavní styk, ale nemiluje. V tom krátkém časovém úseku příležitostných „obchodů“ to ani jinak nejde. Její tělo si zvykne na sex bez dalších hormonů a endorfinů, které k tomu patří a vyskytují se jen v rámci partnerského (za)milování. Po nějaké době pak jiného než krátkodobého, „pouze pohlavního“ styku nebude schopna.

Mozek zamilovaného člověka se navíc podobá mozku člověka, který si vzal dávku kokainu. Každá droga přitom mění fungování mozku. Sex a agresivita jsou zprostředkovávány stejnými nervovými strukturami. Pedofilové a prostitutky mají odlišnou strukturu některých částí mozku. Zdravá zralá sexualita je výsledkem dlouhého vývoje, který, je-li nějak narušen, směřuje k úchylce (mimochodem, tyto věty, právě tak jako další výše a níže uvedené, jsou vybrané z běžného denního tisku posledních dvou let).

Mozek příležitostné prostitutky tak, jakkoliv si ona namlouvá něco jiného, vnímá své osamění: pokud se například člověk nemůže zapojit do nějaké společnosti, jeho mozek produkuje bolest. Dobré pravidelné kontakty ve společnosti naopak mohou zvyšovat šanci na příjemné pocity (a z hlediska evoluce šanci na přežití). Příležitostná prostitutka sice má drahé večeře a zájezdy do Paříže a jistě i jinam, ale rozhodně není víc šťastná. Naopak, citově okorává (knihy Brazilce Coelha, kromě Alchymisty, rád nemám, ale v tomto ohledu jeho kniha Jedenáct minut docela výstižně popisuje svět prostituce jako citový tobogán směrem dolů).

Rozumějme si, nikoho neviním, zvláště pokud „nevěděl(a) že je v pasti,“ jen je mi těch studentek velmi líto, neboť nevědí, co činí, i když už informace o důsledcích existují. Studentka, která si takto občas „přivydělá“, je na tom právě jako ta, která si lehkomyslně zapálí první cigaretu: důsledky jsou celoživotně katastrofální. Studentky, které si nechají zaplatit za sex, a považují to za běžnou a nedůležitou událost, možná vyrostly v neúplné rodině. Například nepřítomnost otce znamená pro dospívající dívku třikrát větší riziko předčasného startu sexuálního života a těhotenství ve věku nezralosti.

Nebo se jim v dětství nedostalo citlivé péče, a mají tak nižší hladiny hormonů, souvisejících s emocemi. U dětí depresivních matek se zase začne odchylně chovat kůra čelních laloků – křižovatky mechanismů pozornosti, emocí a sociálních vztahů.

Nebo se mohly již v dětství setkat s násilím při sexu, a mají tak dvojnásobnou tendenci chovat se agresivněji než jiné děti. Agresivní sex přitom ohrožuje celý lidský druh. Atd. O to více zde chybí (třeba i školní) osvěta a zodpovědnost těch zatím nezodpovědných, kteří to mají v popisu práce.

Ukázalo se také, že tělu a mysli vadí podřízené postavení: jedinci na společenském dně trpí daleko více stresem (a jsou tedy častěji nemocní atd.). Jakkoliv si namlouvá, že pro peníze se dá snést všechno, a že jí to nevadí, studentka, která si nechá zaplatit za příležitostný sex, je v typicky  podřízeném postavení. Nějaký muž si „ji zaplatil“.

Jinými slovy, takováto studentka prostitutka nenávratně přehodí výhybku dalšího vývoje svého těla, mysli a mozku.

Mozek také již od ranného dětství vnímá, co je krásné, a člověk pak cítí blaho. Zároveň se ale tlumí ta oblast mozku, která řídí pohyb. Naopak, když je před námi něco ošklivého, aktivizuje se centrum pohybu (jakoby naznačovalo „uteč od toho!“). Při pohledu na milovaného partnera se ženám aktivuje činnost mnoha částí mozku. To se ale při pohledu na nějakého cizího muže, a samozřejmě v těle a mozku prostitutky, neděje.

Mimochodem, prostitutky své zákazníky většinou zásadně nelíbají (to si nechávají pro svého potenciálního miláčka) - mají tak ale po nějaké době zcela přerušený okruh energie v pase (to dole se naučily nevnímat). Tělo a mozek si zvykají, a po nějaké době už taková žena není schopna plnohodnotného zamilovaného milování (rozuměj, skutečného sexu). Její tělo ztrácí energii a ona smysl života (o porušených sociálních vztazích a narušené psychice prostitutek jsou celé knihy).

Co když opravdu platí tvrzení těch, kteří vidí auru lidského těla, že při oboustranné lásce a milování se propojují čakry muže a ženy, jinými slovy – vzájemně se obohacují a doplňují, zatímco při pouhém pohlavním styku „oba chtějí urvat rozkoš, což způsobí, že si vzájemně své magnetické obaly (čakry) potrhají?“

Co když opravdu platí, že teprve vzájemné duchovní obohacení (kontakt srdce se srdcem) dává sexualitě ten nadosobní a nadčasový rámec (oba především dávají), ve kterém jeden a jedna jsou více než dvojice? Co když opravdu platí, že duchovnost transformuje kvantitu sexu v jeho kvalitu? Při prostituci se jeden vybíjí, ukájí, a druhá je „placena“ za vytunelování svého těla. I příležitostná prostitutka pak ovšem, kromě mnoha jiného, není v manželství schopna svého muže obdivovat, ze srdce chválit, a neutralizovat tak princip soupeřivého vůdce stáda. Chybějící aspekt lásky se nemůže přeměnit v princip lásky mateřské. A takhle žena, když už dokonce i je schopna počít a mít dítě, většinou rodí traumaticky, není schopna opravdové mateřské lásky (zase souvislost s chybějícím hormonálním tréninkem těla v rovnocenném mileneckém vztahu od mládí), a výsledkem je další generace dívek, které si klidně nechají platit za sex večeří nebo zájezdem do Paříže. Atd. atp. Bludný kruh se uzavírá